Accabadora: román o smrti i životě, vině i odpuštění

Accabadora z roku 2009 je Murgiové první román, ale její literární zkušenost začala o tři roky dříve, prózou Svět se to musí dozvědět. Tragikomický deník telefonistky na dobu určitou. Ta se dokonce stala předlohou pro italský film Celý život před sebou (2008).

Termín, který autorka užila v názvu románu Accabadora, právě na Sardinii označuje místní ženy, které pomáhaly zemřít nevyléčitelně nemocným. „Říká se,“ potvrzuje romanistka Alice Flemrová, „že to bylo hlavně vázáno na vnitrozemní vesničky. Civilizace a pomoc lékaře byly odtud hodně daleko, takže ti lidé tam, hlavně v zimě, byli nuceni k tomu, aby si všechno zařídili v rámci své uzavřené komunity. Takže tam byla také žena, která měla funkci accabadory. To slovo pochází ze španělštiny, která sardštinu hodně ovlivnila. Sloveso acabar znamená ukončit, takže to byly ženy, které ´ukončovaly život´, pomáhaly nevyléčitelně nemocným lidem odejít ze světa.“

Útěcha pro umírající, dítě duše pro bezdětné

Bonarie Urraiová ale nejen dokázala napomoci uzavření života ve chvíli bez naděje na uzdravení, ale život také dala. Šedesátiletá osamělá žena adoptovala šestiletou Marii Listruovou, nechtěné dítě chudé rodiny. I to patřilo ke zvyklostem tamního kraje, početné rodiny bez prostředků nabídly bezdětným manželům nebo osamělým ženám „dítě duše“ k osvojení. Tím se stane právě Marie, čtvrtá dcera vdovy Listruové. Sama Michela Murgiová prý z podobného prostředí pochází a v příběhu jsou tedy i autobiografické prvky.

Accabadora Bonarie pracovala jako švadlena. A podobné nitkám, které se proplétají, navazují i násilně odtrhují, jsou i dva ženské osudy mezi životem a smrtí. Když Marie zjistí, jakou činnost její druhá matka vykonává, odejde od ní do Turína. Jenže její duše už byla svázána s duší staré ženy. A tak se jednou musí vrátit. To, co ji čeká je těžké, stejně jako odpuštění a usmíření.

Ukázka: