Česká literární kultura mezi rozpínavostí a marginalitou

Karel Piorecký 10. 12. 2013 navázal na přednášku Petra Hrušky věnované poezii a Aleny Fialové, která hovořila o české próze vznikající v daném desetiletí.

Karel Piorecký mluvil o proměnách ve vydavatelské činnosti o nabídce literárních časopisů a kritické reflexi současné produkce. Celkový obraz české literární kultury vystihuje sám název – dění se pohybovalo „mezi rozpínavostí a marginalitou“, vznikala nakladatelství, literární časopisy, dění se mohutně rozvíjelo na internetu.

Jaká je bilance? I když „pohyb“ byl výrazný, Karel Piorecký tvrdí, že literárních časopisů je stále řada, že je dostatek prostoru k publikování i ke kritické reflexi. Samozřejmě setrvalou zůstává otázka financování, neboť bez dotací by literární časopisy existovat nemohly.

Při konkrétním pohledu na oblast literárních časopisů ve sledovaném období zdůraznil Karel Piorecký časopisy Tvar, A2 a Host. Z internetových literárních serverů, které jsou na srovnatelné úrovni s tištěnými časopisy, byly zmíněny Dobrá adresa a Iliteratura.

Je okruh literární kritiky uzavřeným klubem?

V jednom ze svých kritických textů o literární kritice řekl „vzor všech literárních kritiků“ F. X. Šalda, že na této scéně – mluvíme o první třetině minulého století – vládne protekcionismus známosti a kamarádství na úkor kritické věrohodnosti.

Změnila se situace na počátku třetího tisíciletí? Je okruh literární kritiky uzavřeným klubem, anebo zvládá dialog k dílem a čtenářem?

Karel Piorecký říká: „Aspekt kamarádství tam samozřejmě také je, česká literární kritika byla v období, o které mluvím, často terčem kritiky za tyto poněkud malé praktiky, ale nedá se to nějak paušálně odsoudit. Samozřejmě literární kritikou se zabývala řada erudovaných osobností, která její úroveň držela relativně vysoko.

Na dva aspekty je třeba upozornit: jednak mnozí z těch, kteří se kritikou zabývali v devadesátých letech, tuto oblast opustili, protože z profesních důvodů začali publikovat na akademické či vědecké úrovni, a tou druhou stránkou je jistá obava stanovit jasná kritéria, přijít s jasným názorem a jít s kůží na trh i s tím rizikem, že třeba budou předmětem zpochybňování, to poněkud chybělo.“