Karol Sidon po letech otevřel „Brány mrazu“

„Minulost se uměle oživit nedala, vzpomínka se nedala naráz probudit, a mně se zdálo, že z ní ubylo jenom to, co umírá. Marnost, myslil jsem si. jenže chyba byla samozřejmě na mé straně, kde jinde?“

Prozaik, dramatik, esejista a filmový scénárista Karol Sidon (nar. 1942), pražský a vrchní zemský rabín Karol Sidon, vydal v roce 1968 svoji prozaickou prvotinu, knihu Sen o mém otci. Vyrovnával se v ní s předčasnou smrtí svého otce, který zemřel v Terezíně roku 1944. Na podobné téma a v téže době, koncem šedesátých let, napsal Karol Sidon tři povídky (Trnavský hřbitov, Nevyhnutelný příběh a Ti, kteří přežijí), které jsou v knize Brány mrazu a jiné prózy zveřejněny vůbec poprvé.

Pod společným názvem – Hluší a slepí – vznikl triptych o cestě k rodovým kořenům, o úzké hranici mezi skutečností a fabulací a vztahu mezi pamětí a představivostí. Když Karol Sidon po letech svůj text přehlédl, bylo to pro něj samého překvapivé: „S odstupem necelých padesáti let nejsem schopen od sebe oddělit, co si vymýšlel můj druhý otec a co bylo dílem mé představivosti. To druhé svědčí o tom, že jsem se od dětství snažil si představit, jak to ,doopravdy bylo’, čímž se omlouvám všem, kteří to poznali na vlastní kůži.“