Karol Sidon po letech otevřel „Brány mrazu“
Několik textů, které Karol Sidon napsal v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století, teď poprvé vychází v knižním vydání pod názvem Brány mrazu a jiné prózy.
„Minulost se uměle oživit nedala, vzpomínka se nedala naráz probudit, a mně se zdálo, že z ní ubylo jenom to, co umírá. Marnost, myslil jsem si. jenže chyba byla samozřejmě na mé straně, kde jinde?“
Prozaik, dramatik, esejista a filmový scénárista Karol Sidon (nar. 1942), pražský a vrchní zemský rabín Karol Sidon, vydal v roce 1968 svoji prozaickou prvotinu, knihu Sen o mém otci. Vyrovnával se v ní s předčasnou smrtí svého otce, který zemřel v Terezíně roku 1944. Na podobné téma a v téže době, koncem šedesátých let, napsal Karol Sidon tři povídky (Trnavský hřbitov, Nevyhnutelný příběh a Ti, kteří přežijí), které jsou v knize Brány mrazu a jiné prózy zveřejněny vůbec poprvé.
Pod společným názvem – Hluší a slepí – vznikl triptych o cestě k rodovým kořenům, o úzké hranici mezi skutečností a fabulací a vztahu mezi pamětí a představivostí. Když Karol Sidon po letech svůj text přehlédl, bylo to pro něj samého překvapivé: „S odstupem necelých padesáti let nejsem schopen od sebe oddělit, co si vymýšlel můj druhý otec a co bylo dílem mé představivosti. To druhé svědčí o tom, že jsem se od dětství snažil si představit, jak to ,doopravdy bylo’, čímž se omlouvám všem, kteří to poznali na vlastní kůži.“
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury