Co se chystá? August touží drezírovat lipicány, Shakespeare se zamilovat a Náměsíčníci rozjímat o době šílené
Tři divadelní premiéry zvou do odlišných prostředí a časů. Alžbětinský svět i absurdita moci. Nástrahy lásky i doby vymknuté z kloubů. Šílenství totality i romantické vztahy, z nichž povstala nesmrtelná dramata. Nechte se pozvat!
V pražském Divadle ABC bude cirkus. Známá hra Pavla Kohouta s názvem August August, august má 12. listopadu premiéru. Režie se ujal Ondřej Zajíc.
Text z roku 1967, tehdy režírovaný Jaroslavem Dudkem, znovu ožívá tématem snu, který byl zahuben. Klauna Augusta Augusta bude hrát Zbigniew Kalina.
Divadelní publicista Sergej Machonin příběh Kohoutovy hry v 60. letech označil jako „podobenství o nevyhnutelnosti lidského snu v manéži světa“. Výběr hry do dramaturgie letošní sezony zdůvodňuje režisér Ondřej Zajíc: „Mám pocit, že jsme se od totality dostali do opačného pólu a najednou postava Augusta, se má vůči čemu vymezovat, dokonce se stejnou silou, jako za totality. Takže teď jsme v situaci, kdy August zůstává stejný, ale mění se ten cirkus. Dřív to bylo totalitní vězení, no a dnes jsme vlastně ve světě, který obsahuje podobné nebezpečí. Jsme ve světě, kde můžeme mít skoro všechno a ten, kdo je trochu schopný, tak si to dopřeje. Mám pocit, že jsme se narodili do doby, kdy můžeme uskutečnit leccos a myslím, že se nám to vymyká z ruky."
August je jméno pro tradiční cirkusovou postavu - takzvaného klauna smolaře. Ve hře August August, august principál práská bičem a drezíruje osm bílých lipicánů a smutný klaun August si jde pro pár kopanců. Na počátku této komedie je Augustův velký sen - alespoň jednou „frizírovat Valčík osmi bílých lipicánů“, což je mistrovské číslo ředitele cirkusu. Hned z úvodní scény je jasné, že ředitel cirkusu Holzknecht spolu s inspektorem manéže využívají přání klauna k pobavení publika. Jeden z důvodů, proč se v Ondřej Zajíc přiklonil k výběru této hry, byla i jeho fascinace postavou augusta: „Pro mne ta postava v sobě má něco zázračného, protože v něm se potkáváme s bytostí, která je dítětem v dospělém těle. Udržel si hravost a bezprostřednost. V našem případě je výjimečný tím, že má nějaký sen, a když dostane možnost ho realizovat, tak čelí tomu světu pro mne úplně překvapivým způsobem.“
Ondřej Zajíc se v inscenaci rozhodl posílit choreografickou část, kterou předepisuje text Pavla Kohouta. V kontrastu proti augustovi v plandavých kalhotách a velkých botách tak budou vystupovat pestrobarevně oděné tanečnice.
August August, august patří k nejuváděnějším hrám Pavla Kohouta i v zahraničí. Od roku 1969 se tato hra na českých jevištích neobjevila do roku 1990. V Městských divadlech pražských se teď pokusí ukázat Augusta Augusta, augusta jako představitele všeho tvůrčího a krásně naivního.
Jak mohl vypadat proces tvorby jedné z nejslavnějších Shakespearových tragédií Romea a Julie ukazuje nová inscenace Městského divadla v Brně, v premiéře připravené na 12. listopadu Vychází z filmu režiséra Johna Maddena Zamilovaný Shakespeare z roku 1998. Ten do divadelní verze zpracoval dramatik Lee Hall. Inscenace měla premiéru na londýnském West Endu v roce 2014. Divadelní scénář se od toho filmového nepatrně liší. Brněnští tvůrci budou první, kteří hru uvedou na evropském kontinentu. Režie se ujal Stanislav Slovák.
Inscenace pracuje se záměnou ženy za muže a muže za ženu stejným způsobem jako to ve svých hrách dělal William Shakespeare. S tím souvisí i jedna z linií příběhu, která se točí kolem mladé dívky Violy, která se touží stát herečkou, a to i přesto, že v Shakespearově době hráli divadlo pouze muži. Druhou rovinu představuje režisér Stanislav Slovák: „Děj se odvíjí od toho, kde William Shakespeare našel inspiraci ke své nejslavnější tragédii Romeo a Julie.“
Hlavní role hrají v inscenaci především herci, kteří se dosud objevovali spíše v muzikálových rolích. Představitelem Williama Shakespeara je Dušan Vitázek, v roli Violy de Lesseps se střídají Andrea Zelová a Svetlana Janotová. Podle režiséra Stanislava Slováka se rozdělování na muzikálové a činoherní herce praktikuje pouze v České republice.
Letošní divadelní sezona v brněnském HaDivadle se nese ve znamení cyklu My a oni. Hlavním tématem všech inscenací by měly být hranice. Hranice mezi pravdou a lží, tvůrcem a divákem... První premiéru tohoto cyklu uvede divadlo 11. listopadu. Jde o divadelní adaptaci filozofického románu Hermanna Brocha Náměsíčníci. Přepis je dílem uměleckého šéfa divadla Ivana Buraje.
„Nejzákladnější téma je asi otázka, jak žít ve věku moderny,“ charakterizuje představení Ivan Buraj, „a docházíme k závěru, že v naší společnosti krystalizují dvě strategie. Jedna je přežívání a dala by se nazvat uzavřenou strategií kýče. Ta může produkovat totalitarismus, nebo nebezpečí uzavřených systémů. Je to strategie vznikající pod náporem strachu. Ta druhá strategie vzniká rozšiřováním, jak říká Broch, iracionálna. Tohle poznání nebo cítění může vést ke druhé strategii, kterou můžeme nazvat otevřenou.“
„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.
Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Ivan Jelínek: Velikonoční mystérium. Ke 100. nedožitým narozeninám Jiřího Adamíry jako Piláta
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
