Jak Pražské Jezulátko přicestovalo do Senegalu

V převážně muslimském Senegalu si křesťané každou neděli sošku vynášejí ven k bohoslužbě a nejinak je tomu i v čase vánočním. O tom, jak se do Senegalu Pražské Jezulátko dostalo, vypráví hlavní představený farnosti otec Édouard: „Už je to vlastně několik let, kdy jsme chtěli jednu z našich senegalských farností pojmenovat po Pražském Jezulátku. O to usilovala i Ambasáda České republiky v Senegalu. A to se podařilo. Za účasti hlavních představitelů křesťanské obce Senegalu i českých zástupců došlo k oficiálnímu pojmenování této farnosti na Faru Pražského Jezulátka. No, a při té příležitosti, letos v únoru, přijel kardinál Vlk a daroval nám tuto sošku. Slavnost to byla ohromná a sešly se tady tisíce věřících.

Farnost Pražského Jezulátka v senegalském Tivaouane-Peul |foto: Marie Sýkorová

Otec Édouard při prohlídce fary upozorňuje: „Arcibiskup se všech přítomných zeptal, zda si přejí, aby se farnost jmenovala po Pražském Jezulátku. Všichni řekli ´ano´. A od té doby nese tohle místo jeho jméno. Jezulátko jsme během velké slavnosti představili lidem a těm se moc líbilo.“

Farnost Pražského Jezulátka v senegalském Tivaouane-Peul |foto: Marie Sýkorová

Věřících je ve farnosti hodněV Dakaru nebo jak místní říkají, na dakarském poloostrově, žije skutečně hodně lidí. Situaci ve farnosti otec Édouard přibližuje slovy: „My jsme trochu dál, v rurální zóně a je vidět, jak se město rozrůstá. V centru se všechno zastavuje, ubývá místa a teprve tady je vidět víc prostoru a lidé se stěhují právě sem na venkov. Takže my jsme tady od toho, abychom poskytovali, jak by se řeklo, liturgický servis, liturgickou službu, kterou hodně lidí vyhledává. Skoro každou neděli přivítáme novou rodinu, která přijíždí. A právě i jim představujeme naše Pražské Jezulátko. To je skutečně moc pěkné.“

Mění se Jezulátku v Senegalu také šatičky?„Ano, samozřejmě, přitakává kněz. „Když přijel kardinál Vlk, Jezulátko mělo červený obleček. Když nás v červenci navštívila chargée d'affaires z české ambasády v Senegalu, tak soška měla bílý obleček. Viděli, že je o Jezulátko dobře postaráno, tak nám přislíbili další barevné šaty. Těšíme se na ně.“ Otec Édouard ještě ukazuje modlitbu za Pražské Jezulátku, kterou tištěnou na letácích rozdávají lidem na bohoslužbách. Děti už je dokonce prý znají zpaměti: „Všichni pěkně recitují, takže takhle nějak my se tady modlíme za Pražské Jezulátko.“ Všechny modlitby i bohoslužby jsou výhradně ve francouzštině, i když většina lidí v Senegalu používá hovorový jazyk wolof.