Panait Istrati: Sára a její bary
Francouzský prozaik a novinář rumunského původu Panait Istrati dostal hned na začátku své literární kariéry přídomek „vypravěč Orientu“. Takto výstižně ho čtenářům představil jeho dobrodinec Romain Rolland, který mu pomáhal v jeho spisovatelských počátcích.
Istrati se narodil v r. 1884 v rumunském přístavním městě Braila, z něhož odjížděly lodi do Orientu. Otec, řecký pašerák, zemřel, když dítěti bylo devět měsíců; matka byla pradlena. Národnostně pestrá Braila a blízkost přístavu byly tím nejlepším prostředím, aby člověka prostoupila touha cestovat. Istrati se po čtyřech třídách obecné školy vydává na pouť dítěte z chudé rodiny. Toulat se začíná již ve dvanácti letech.
Naši povídku vybíráme z volně koncipovaného cyklu Středozemní moře – východ slunce (1934). Adrien Zograffi, literární alter ego francouzsky píšícího rumunského prozaika, opouští poprvé svou zemi v prosinci roku 1906 ve věku dvaadvaceti let. V jednom rumunském přístavu nastoupí na loď, která směřuje do egyptské Alexandrie. Až do předvečera první světové války bude mladý idealista putovat Středomořím...
Když Istrati v r. 1935 zemřel, odešel „člověk, který se nikdy nepřipojil k žádné politické straně“. Jeho rozsáhlé a osobité pikareskně laděné literární dílo má silnou jednotící myšlenku: palčivou a všudypřítomnou snahu o eticky zakotvený postoj.
Z vlastního, dosud nepublikovaného překladu připravil Petr Turek. V režii Markéty Jahodové účinkuje Miroslav Táborský.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.