Kóbó Abe: Písečná žena (1/10)

Tuto absurdní situaci umocňuje autor popisem chování ostatních obyvatel písečných sousedních jam - smířených, podvolených, a svého hrdinu nechává uskutečnit řadu neúspěšných pokusů o útěk, aby ho pak, ukojeného drobnými úspěchy uvnitř jámy, které zlepšují praktický život a činí jej schůdnějším, uspokojeného sexuálně, neboť jeho spoluvězeňkyní je mladá písečná žena, celkem nečekaně vystavil možnosti svobodně odejít. Pro rozhlas upravil a v režii Aleše Vrzáka čte Pavel Soukup.

Kóbó Abe (1924-1993), spisovatel, dramatik a filmový scénárista se narodil v Tokiu, vystudoval medicínu, avšak lékařskou praxi nikdy neprovozoval. Zato už ve třiadvaceti letech získal první literární, a sice Akatugawovu cenu za povídkový soubor Kabe (Zeď). Bývá považován za hlavního představitele japonské avantgardy. Zajímal ho zvláště surrealismus, vědecko-fantastický žánr, patrná je náklonnost k Franzi Kafkovi. Česky vyšel soubor povídek Červený kokon a psychologický román Tvář toho druhého, ale přesto jeho nejznámějším dílem zůstává Písečná žena z roku 1962. Autor už v krátkém úvodu knihy, zhutněné černým humorem a proudem často nemilosrdných nápadů a myšlenek, odhalí, čím je román napínavý: hlavní hrdina, kariérně nedosycený středoškolský učitel odjíždí na týdenní dovolenou do pouště s cílem najít nový druh brouka, který, jak doufá, bude po něm pojmenován a zajistí tak svému objeviteli nesmrtelnost. Pátrá usilovně, je vyčerpaný, ovšem po broukovi nikde ani stopy. Pak hlavní hrdina zmizí beze stopy. V jedné vesnici je vlákán, je lapen (jak příznačné pro entomologa) do písečné jámy, do pasti, z níž není úniku. Kóbó Abe rozvíjí velmi realistický popis neustálé snahy hlavního hrdiny, (jehož společnicí se stává mladá "písečná žena") dostat se z této pro něj velmi absurdní a neuvěřitelné situace, kdy se střetává s doposud zcela neznámou mentalitou lidí, kterým písečná past nejen nevadí, ale naopak jim vyhovuje. Mají totiž jistotu, že když splní svůj každodenní plán (tedy nakopou určité množství písku), vždy dostanou svůj příděl jídla, vody, cigaret, alkoholu, denního tisku, ale také je tu přitažlivost sexuální, o níž se hlavnímu hrdinovi mohlo v jeho nezdařeném manželství jen zdát, takže když je mu po čase dovoleno ze zajetí odejít (to už je doma prohlášen za nezvěstného), nemá vlastně žádný důvod. Pro rozhlas román upravil a v režii Aleše Vrzáka čte Pavel Soukup.