Pueri gaudentes
"Protože mě to baví a mám ve sboru kamarády." - "Abych pokračoval v tom, co mě baví, ale abych se i zlepšoval..." - "Protože mi to jde." - Tak odpovídají malí zpěváci z chlapeckého sboru Pueri gaudentes na otázku, proč vlastně chodí zpívat.
Sbor založila a od roku 1990 ho vede sbormistryně Zdena Součková. Pueri gaudentes (= radostní chlapci) pracují při základní umělecké škole Praha 7 a v současnosti mají okolo 200 zpěváků, kteří jsou rozděleni do čtyř oddělení. V koncertním sboru je jich cca 80 (od 11 do 18 let), ve třech přípravných odděleních je pak asi 120 kluků (od 7 do 12 let). Ve sboru je ještě zvláštní oddělení nazvané karanténa, kde přebývají právě mutující členové sboru: zůstávají v kontaktu, chodí na zkoušky, byť samozřejmě nezpívají vůbec nebo jen minimálně.
Sbor zpíval a zpívá nejenom v ČR, ale třeba také na zájezdech v Itálii, Rakousku, Francii, Německu, Belgii, Nizozemí, Švédsku, Norsku, Japonsku (skoro tři týdny v roce 1999, znovu pak 2003 a 2007), Řecku, Španělsku, Polsku, Finsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě - vůbec poprvé se v zahraničí představil v roce 1993 na Sicílii. Pokud jde o soutěžení, získali Pueri gaudentes vysoká ocenění na prestižních festivalech v Neerpeltu, Lindenholzhausenu, Gorizii a představil se i na mezinárodním festivalu Pražské jaro. Pravidelně účinkuje v představeních Státní opery Praha. Repertoár sboru je samozřejmě široký: sahá od gregoriánského chorálu, přes středověké písně a polyfonní skladby až po díla současných autorů; mnohé z toho už je také natočeno na CD.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

