Poetické zálety Jaroslavy Šiktancové (1-5)
Jaroslava Šiktancová - odmaturovala v gymnáziu Nad štolou v roce 1974, poté studovala na DAMU, ale v roce 1978 byla ze studia vyloučena za podpis dokumentu Charta 77, diplom získala v roce 1990. V mezidobí - od roku 1978 do roku 1990 pracovala jako uklízečka, ošetřovatelka, průvodkyně, správkyně badatelny, zahradnice Jedličkova ústavu, v Metropolitní kapitule sv.Víta, v archivu ND a v Národním muzeu. V té době také působila v dětském souboru Bílá síť, v Malém českém divadle, v Lyře Pragensis (zde s Helenou Glancovou) a v souboru Chorea Bohemica (s Alenou Skálovou) a spolupracovala s Miroslavem Macháčkem (ND). Psala do Amatérské scény. Od roku 1993 je odbornou asistentkou DAMU na katedře činoherního divadla.
Režírovala v dramatické škole v Bristolu (spolupráce s British Council) absolvovala vzdělávací dílnu Jurije Alschitze a spolupracuje se souborem VŠE Gaudeamus.
Režie od roku 1990:
Západočeské divadlo Cheb (Romské pohádky, Alarika, Dívka snů)/ Divadlo F.X.Šaldy - Liberec (Magická komedie) / Naivní divadlo - Liberec (Bleší kůže, Válka s mloky) / Středočeské divadlo Kladno (Čistému vše čisté) / Slezské divadlo - Opava (Tanec na konci léta) / Moravské divadlo - Olomouc (Rodinný průvan) Divadlo E.F.B. Praha (Se srdcem divno hrát) / Divadlo Labyrint Praha (Úklady a láska) / Divadlo Pod Palmovkou (Vojcek) / Divadelní spolek Kašpar (Za vším vězí ďábel; Třináctery hodiny; Sestup Orfeův; Účtování v domě božím; Lišák; Řekni větší lež; Náměstíčko; Baron z Hopsapichu)
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
