William Makepeace Thackeray: Růže a prsten (1/3)

24. prosinec 2006

Fantaskní báchorka světově proslulého satirika, v níž se osobitým způsobem snoubí humor s poetikou anglické pantomimy, pro mnoho generací neodmyslitelně patřila k vánoční pohodě. Od roku 1855, kdy vznikla, se dočkala nesčíslného množství vydání a interpretací, a to zdaleka ne jen v Anglii. My si poslechneme, jak ji v roce 1997 natočil režisér Petr Adler s Bárou Hrzánovou, Věrou Kubánkovou, Rudolfem Pellarem, Lukášem Hlavicou a Markem Ebenem.

Tradice zvláštních vánočních příběhů vznikla někdy v polovině 19. století jako reakce na poptávku různých časopisů a jejich literárních příloh. Oblibě se těšily zejména duchařské či jinak tajuplné či strašidelné historky a také ovšem různé sentimentální příběhy, připomínající poselství Vánoc - otevřené srdce a dlaň, nezištnost, soucit s ubohými, lásku k bližnímu.

V Anglii proslul svými vánočními příběhy zejména Charles Dickens - snad není ani u nás nikoho, kdo by neznal aspoň jeho Vánoční koledu. Dickensův současník Willam Makepeace Thackeray (1811-1863) se zhostil úlohy vypravěče vánočních příběhů po svém a zvýraznil v nich humorný až ironický, lehce satirický tón. Ve svých vánočních knížkách uvádí na světlo boží rázovité figurky z anglického maloměsta, které českému čtenáři vzdáleně připomínají podobné postavy třeba z Ignáta Herrmanna.

K úspěchu Thackerayho vánočních knížek přispěly i jeho vlastní ilustrace. Nejslavnější z jeho vánočních příběhů je fantaskní báchorka Růže a prsten, o níž se traduje, že ji napsal za pobytu v Itálii pro své vlastní děti, které žadonily, aby jim vyrobil komické figurky z anglické pantomimy. Tatínek spojil svůj výtvarný talent s literárním a vymyslel moderní pohádku, v níž se projevil - řečeno slovy překladatele Radoslava Nenadála - "nejen jako bravurní stylista, ale také jako kouzelník fantaskní atmosféry se smyslem pro komiku absurdna".

Spustit audio