ZPRÁVA ČTENÁŘE JAROSLAVA PUTÍKA

Jaroslav Putík se narodil 27. 7. 1923 v Mostě. Začal se učit modelářem. Za okupace působil v ilegální organizaci Národní hnutí pracující mládeže. V roce 1942 byl zatčen a odsouzen k těžkému trestu. Prošel řadou vězení, z nichž nejdelší a nejtěžší byl jeho pobyt v káznicích Gollnow a Landsberg am Lech a v koncentračním táboře v Dachau. Po válce vystudoval Vysokou školu politických a sociálních věd. Byl redaktorem Lidových novin, Literárních novin a časopisu Orientace. Přispíval též do časopisů Kulturní tvorba, Tvorba, Plamen a Host do domu. Jaroslav Putík je autorem mnoha článků, poznámek, glos, fejetonů, reportáží. Jeho prozaická tvorba je žánrově dosti různorodá. Zahrnuje publicistické útvary, cestopisy - Pod egyptským půlměsícem (1957), Dálky (1962) - literaturu faktu - Svědomí, Případ profesora Oppenheimera (1959) - povídky Indicie (1963), Pozvání k soudu (1964) - novelu Zeď (1964) a romány Smrtelná neděle (1967) a Brána blažených (1969). V době normalizace jsme tvorbu Jaroslava Putíka mohli sledovat pouze v publikacích exilových nakladatelství a prostřednictvím samizdatových vydání. Tímto způsobem vyšly například jeho romány Červené jahody (1975), Muž s břitvou (1984) a Volný let voliérou (1988). V 90. letech spolupracoval hojně s literární redakcí Českého rozhlasu. Připravil zde četby na pokračování ze svých próz Muž s břitvou (1990), Proměny mladého muže (1991), Odchod ze zámku a Odyssea po česku (1992), Plyšový pes (1996), schůzky s literaturou - pásmo postřehů a krátkých příběhů ze sbírky Zvonění na mraky pod názvem Pražský chodec, v cyklu Život-osudy-osobnosti vyprávění o svém životě a tvorbě nazvané Pohyblivé písky (oba pořady v roce 1999). Názvem Pohyblivé písky autor zároveň pojmenoval sbírku povídek, připravenou k vydání, z níž jsme rovněž uvedli několik povídek v cyklu Příběhy.