Jan Mašát: Zpráva ÚSLJM

Daným tématem se zabývali již nejmladší básníci. V sešitech žáka základní školy , který své dílo i zvláštním způsobem formátoval, jsme nalezli zajímavé čtyřverší:

Shakespearův odchod do Londýna: Když se Shakespeare loučí a do Londýna jde, utírá si oči a je mu z toho zle.

Vyspělejší básník z druhého stupně téma zpracoval již s ohledem na postavení herců ve feudální společnosti takto:

Shakespearův odchod do Londýna: Do Londýna těch třicet mil má pro mě jenom jeden cíl. Postavení si vydobudu, nebudou mě mít za pobudu.

Gymnazista pak zpracoval téma v hexametru:

Shakespearův odchod do Londýna: Údolím kráčí teď zamyšlený, mladý a nadějný básník, jda nábřežní cestou, najednou zakop‘ o patník. Jak tak sebou švihnul políbil matičku zemi, myšlenka jasná hlavou a údy mu prolétla všemi. „O tohle kamení, já si mám rozbíjet ústa?“, dí básník zachmuřen jak bývá po úrazu zhusta. I usedl na balvan a z kapsy si vytáhl notes, „proč o bolest nedbám, krásná ty řeko má pověz!“ Avonou unesen, minulost popsal hned dávnou, kdy tudorští králové, éru svou zažili slavnou. A psal a psal a psal. A když toho napsal dost, rychle do Londýna utek‘, nám jeho divákům však moc prospěl ten jeho skutek.

Pokročilejší poeta zpracoval téma trochu vážněji, jako reminiscenci básníkova života: Shakespearův večer.

Je letní večer, pod moruší, usedá básník v zahradě, sedí, přemýšlí a netuší, to co je dávno nasnadě: že jeho dílo, jeho tvorba už jeho žití přerůstá a že ač stár a nemocen je už do věčnosti vyrůstá. Ohlíží se na život zpátky, na všechno co tu vykonal, na všechny boje, všechny zmatky, které úspěšně překonal. A jistě také na vítězství na ovace na každý den, kdy diváci aplaudovali a platili mu potleskem. I na uznání od svého krále, na tuto metu nejvyšší, jež jeho tvorbu korunuje a jeho dílo povýší. Povýší mezi nesmrtelné, neustále se bude hrát a to je vše, všechno nejlepší co lidem tady mohl dát. Přichází soumrak, stín koruny se posunuje dál a dál a my teď po letech tušíme, že dosáh‘ všeho co si přál.

Velmi zajímavý objev publikoval známý badatel v oboru renesanční literatury Sir Dully Dullard. Podařilo se mu objevit dosud neznámý zápisník Williama Shakespeara, do kterého si básník ve verších poznamenával své myšlenky, úvahy a pocity. Jak ale tento badatel dalšími výzkumy prokázal, dramatik zřejmě zmíněné reflexe pak později interpretoval do svého díla, neboť existuje jistá spojitost mezi těmito poznámkami a texty jeho her. Posuďte sami, zda text záznamu ze čtrnácté stránky zápisníku, nepřipomíná monolog z jeho nejslavnější hry:

Sám do Londýna? Jít, nebo nejít? To je oč tu běží. Zda zůstat zde a třít tu s nouzí bídu, leč pohodlí své mít a žít si tady v klidu? Snášet však stále dál šosáctví maloměsta, prázdnotu tupých hlav a jejich sprostých řečí, to jejich tlachání jež o hlouposti svědčí? Mám skoncovat to vzpourou? A do Londýna jít? Sám do Londýna? A v tom je právě háček. Co v Londýně by se mi mohlo stát? Jak vydělat si a co rodině dát? To, to mě zaráží, to je ten ohled jež nabádá mě doma setrvat. Však neodpovím-li na výzvu osudovou, Ztratím teď možnost svou, nastoupit cestu novou. Nezbývá než tedy jít, vyzvat Štěstěnu k boji a v střetu tom urputném vystavět budoucnost svoji.

Zajímavé potvrzení autentičnosti těchto zápisků nám poskytuje poznámka na str. 119 z 30.6.1613, která přesně souhlasí s historickými fakty (divadlo Globe shořelo 29.6.1613). Pozoruhodné je i vůbec první doložené použití (sice jen náznaku) „absolutního verše“:

Konec divadla Globe: Včera jsme zahráli Jindřicha (VIII. pozn. D.D.) a teď už je pozdě honit bycha, že svěřili jsme Patrikovi dělo, z něhož se ve hře jednou střílet mělo. Patrik jej nabil trochu více a velkým přebytkem munice naše stařičká houfnice se pak otřásla velice a rána tato děsivá, nám divadlo zapálila. Tím skončili jme zcela jistě, z divadla Globe je spáleniště.

I záznam na str. 132 dokazuje pravost zápisníku a to že se skutečně jedná o vlastní autorovy poznámky a úvahy. Z něho je patrné, že katastrofa Globe Shakespeara nezlomila a že ještě před svým návratem do Strattfordu uvažoval o další budoucnosti své „King's Men“.

Nové divadlo? Jak překonati lze tu obrovitou krizi, divadlo shořelo, prostředky zvolna mizí a ve Strattfordu rodina trpěti nouzí začíná. Naše herecká společnost, prostředků nemá také dost aby divadlo obnovila a tak se tady uživila. Snad ruka krále Jakuba nám nějaké prostředky dá. A v Blackfriars v divadle novém pro něj i pro diváky zas hrát budem.

Závěrem pak uvádíme ještě zajímavý příklad, jak dané téma zpracoval absolvent doktorského studia Západočeské univerzity v Plzni. Je ale zajímavé, jak autorské pojetí doktoranda neobvykle evokuje nikoli anglickou, ale českou krajinu i historii:

Shakespearův odchod do Londýna:

Nuž pokoj s vámi, tiché otcův sady, kde mládí své jsem snil, kolébka stála má! Nuž pokoj s vámi, moji drazí tady, vám žehnám chvějícíma rukama! Buď pokoj s vámi, krásné nivy , háje, žehnejtež úrodou vám věční bohové. Buď pozdraveno ty mé rydlo, nechť v úctě tebe mají vnukové. A jako já šel k slávě na tvých cestách, tak z mého národa se mnozí povznesou, když tebe v úctě budou míti, tvé vlasti jméno světem ponesou!

Neobvyklé nastavení řádkování a velikosti písma vzbuzují podezření, že autor chtěl tímto způsobem navýšit předepsaný počet stránek své práce. Vzhledem k tomu že akreditační komise v současné době prošetřuje, zda je tato práce skutečně prací samostatnou a zda se čirou náhodou nejedná o plagiát, je zařazení tohoto příspěvku do naší rešerše nutně jenom okrajové. Náš ústav uvítá a předem děkuje za všechny podněty a připomínky, které by pomohly tento problém osvětlit.