Mika Waltari: Čtyři západy slunce
Mika Waltari (1908–1979) je autorem novel, dramat, filmových scénářů, detektivních příběhů, pohádek, fejetonů a zejména románů z finské současnosti i historie.
V duchu rodinné tradice studoval teologii a posléze mj. historii náboženství. Víra v Boha a zájem o různá náboženství ho provázela celý život a hrála roli ve všech jeho historických románech. Česky vyšla díla Pád Cařihradu, Jeho království, Město radosti a Smutku, Tanec na hrobech atd.
V roce 1939 je Finsko napadeno Sovětským svazem. Nejprve se brání samo, pak se spojí s nacistickým Německem, a třebaže v roce 1944 uzavírá se Sovětským svazem separátní mír, končí v táboře poražených. Z dřívějšího nepřítele se stává spojenec, vlády ve Finsku se prakticky ujímá sovětská kontrolní komise, a i když se pozdější komunistický puč nepodaří, život v zemi se mění.
V této situaci finský spisovatel Mika Waltari (do té doby autor vynikajících psychologických novel) přestává věřit, že malé národy mohou zůstat neutrální. Po reakcích na sovětské aktivity v Pobaltí a ve Finsku formou dvou dlouhých reportáží (jimiž si definitivně vysloužil klatbu levicově orientované kritiky) se uchyluje k tajemným exotickým dálkám a dávným příběhům, které ho lákaly už v mládí. V roce 1945 píše své nejslavnější dílo, román Egypťan Sinuhet (česky 1965).
Jakousi paralelou k proslulému románu je kniha Čtyři západy slunce. V ní autor sám sebe přirovnává k výrobci hřebíků, který po letech úspěšného působení zanechává řemesla, vezme psa, sbalí psací stroj a vydává se na nejistou cestu za svým nepokojným srdcem, na pouť proti šedi a jednotvárnosti.
V příběhu přeneseném až do polohy filosofického podobenství se pak všednodenní, každodenní skutečnost prolíná s obrazotvorností niterného dobrodružství, blouznivých snových výprav do světa fantazie i pokorných návratů k rozumu. Celá kniha, tvořící jeden básnický obraz, je věnovaná dospělým dětem a šťastným dorostlým, kteří nikdy nedospějí.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.