Čestmír Stašek, dlouholetý sbormistr Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Ve svých Pamětech, v kapitole Staškárny, pan sbormistr uvádí: „Místopřísežně prohlašuji, že toto datum, posléze neblaze proslulé přepadem naší země bratrskými vojsky Varšavské smlouvy, vedené Sovětským svazem, nemůže mít a nemá s mým narozením nic společného; k obojímu došlo nezávisle na sobě.“

Vzhledem k tomu, že letos bude Čestmír Stašek před i po tomto datu zajisté obléhán více než sedmitisícovkou svých odchovanců v dětských pěveckých sborech, i vzhledem k jeho úspěšným aktivitám pěstitelským, setkali jsme se s ním v poklidu rozhlasové Galerie Vinohradská 12 ještě před vypuknutím jarního krášlení zahrádky.

„Nedomnívám se“, píše v Pamětech Čestmír Stašek, „že by zkušenosti, znalosti a dovednosti, získané v kterémkoli oddělení mých sborů měly zásluhu na pozdější kariéře jejich absolventů. Ale bezesporu měly vliv na nasměrování jejich zájmu, úrovně estetického cítění, hudebnosti, systematičnosti, zodpovědnosti vůči kolektivu atd. Na úrovni těchto vlastností pak byly závislé výsledky jejich dalšího, finálního vzdělávání. Sledoval jsem se zájmem životní úspěchy všech svých odchovanců, ale registroval především ty, kteří excelovali v oblasti hudební.“

Čestmír Stašek, dlouholetý sbormistr Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu a řady dalších pěveckých ansámblů |foto: Archiv HRDM

Odchovanci pana sbormistra Staška, z těch „nejmladších“ slavných jmenujme Adama Plachetku a Kateřinu Javůrkovou, jejich rodiče i prarodiče mají doma uchovány „relikvie“ z jeho pera, přes padesát jich bylo, tzv. táborové nechatníky: „Milé chudinky, není vám pomoci. Nezodpovědní rodiče vás přihlásili na náš studijně rekreační tábor v bláhové naději, že na něm dovršíte prázdninové rekreování. Chyba lávky! Vstávat nebudete, kdy chcete. Jako u babičky, nebo až se probudíte, ale v 7:00 při zatroubení budíčku.“

Čestmír Stašek se s námi, s vtipem sobě vlastním, podělil o zážitky ze svého pestrého, dětem a hudbě oddaného života ve vltavské Telefonotéce. Vyprávěl o tom, že i v náročných situacích dokázal vidět „druhou stranu mince“.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.