Leoš Čepický, houslista, primárius Wihanova kvarteta
Houslista Leoš Čepický je skvělý sólista a komorní hráč, primárius světově proslulého Wihanova kvarteta. Absolvoval Konzervatoř v Pardubicích ve třídě prof. Ivana Štrause a posléze studoval na AMU v Praze housle u prof. Jiřího Nováka a komorní hru ve třídě prof. Antonína Kohouta – oba pánové byli členy světově proslulého Smetanova kvarteta, které utvářelo a šířilo tradici a slávu české kvartetní školy.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Leoš Čepický se i díky nim stal už za studií primáriem Wihanova kvarteta, které tehdy spoluvytvořil se svými kolegy na studiích, a spolu s ním zvítězil v roce 1988 na Pražském jaru i na Mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Londýně. Spolu s kvartetem i jako sólista vystupuje na pódiích po celém světě, a také natáčí a vyučuje.
Naposledy vystupoval v pražském Rudolfinu spolu s naším předním klavíristou a sólistou Ivanem Klánským – záběry z toho koncertu ve vysílání také zazní. Stejně jako nahrávky z vystoupení Wihanova kvarteta, v jehož dnešní sestavě hraje už i syn Leoše Čepického, houslista Jakub Čepický. Muzikantská rodina se nezapře – na housle hraje i dcera Leoše Čepicého a všichni se pak sjíždějí v létě do Litomyšle na Setkání přátel komorní hudby. Vyučuje však nejen na těchto kursech, ale především na AMU, kde je vedoucím strunné katedry.
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Josef Čapek: Opilec, Veš. Dvě imaginativní povídky výtvarníka a spisovatele
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
