Radomil Eliška, dirigent

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Nemohl studovat v Praze, a tak „náhodou“ vystudoval dirigování na brněnské JAMU – a od roku 1978 po třicet let vychovával mladé dirigenty na pražské HAMU. „Náhodou“ se stal v roce 1969 šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru – a vydržel tam neuvěřitelných 21 let.

„Náhodou“ byl v roce 2004 poprvé pozván k dirigentskému pultu do Japonska – a každoročně tam létá dodnes. Radomil Eliška oslavil na jaře neuvěřitelných 85 let a příští rok se chytá do „své“ milované země vycházejícího slunce hned na dvě turné – jarní a podzimní.

V jeho muzikantském životě lze vysledovat několik významných mezníků. Prvním bylo jistě studium v Brně, jeho pedagogy byli mj. Břetislav Bakala a Josef Veselka. Dalším přelomovým bodem byl přechod do vysněné Prahy, kde získával cenné dirigentské zkušenosti ve Státním souboru písní a tanců (tehdy s orchestrem 46 členným!) a především devět let v „ausáckém“ Orchestru mladých symfoniků.

Významným „zářezem“ v české hudbě bylo jeho působení v Karlových Varech – z regionálního orchestru vystavěl těleso, které úspěšně hostovalo nejen např. na Pražském jaru, ale bylo zváno do řady evropských zemí. Jako pedagog se podílel – spolu s dalšími kolegy na HAMU – na výchově řady špičkových českých dirigentů, vzpomeňme třeba Jakuba Hrůšu či Tomáše Netopila.

A o Japonsku již byla řeč – při jeho hostováních u nejslavnějších japonských orchestrů včetně NHK Tokyo zcela samozřejmě interpretuje především českou hudbu, ale také Webera, Mozarta, Brahmse a další. A pro evropské milovníky hudby je jistě škoda, že jeho desítku cédéček nahraných s japonskými orchestry lze zakoupit jen v Japonsku. Vždyť CD s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti se Sapporo Symphony Orchestra se v roce 2010 umístilo v anketě nejlepších vydaných CD v první desítce.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.