Michael Roháč, dirigent, znalec díla Jeana Sibelia

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Tento mladý dirigent pochází z Toronta, narodil se českým rodičům v kanadské emigraci. Vystudoval dirigování na University of Toronto pod vedením profesora Raffiho Armeniana. Po první návštěvě Prahy v roce 1990, to mu bylo šestnáct let a věděl už, že se mu hudba stane celoživotní družkou, pochopil, že jeho místo je právě tam, odkud jeho rodiče museli utéci.

Z muzikálnosti naší země byl nadšený. Podmanil si ho prý fakt, že kultura je tu neoddělitelnou součástí společnosti, že je v lidech nějakým způsobem trvale zabudována. Že mají hudební vzdělání, že celá Evropa žije hudbou, a děti jakoby se s hudební vnímavostí už rodily. Než ale definitivně zakotvil v Česku, vystudoval ještě i trubku na univerzitě a z hráče v orchestru se pomalu propracoval až k dirigentskému pultu. Od roku 2004 do 2011 pak už stál v čele Západočeského symfonického orchestru, nejstaršího symfonického orchestru v českých zemích, založeného roku 1821.

Sibelius, syn vesnického lékaře, byl pokřtěn jako Johan Julius Christian a později přijal francouzsky znějící jméno Jean podle svého strýce. V devíti letech se naučil hrát na klavír a o pět let později (1881) začal s vážným studiem hry na housle. V deseti letech se také pokusil o komponování skladbou Vodní kapky a v téže době začal hrát se svou sestrou, která hrála na klavír, a s bratrem, violoncellistou tria, který rovněž skládal.

Ačkoli byl jako chlapec snílek, byl velice inteligentní a rodina mu předurčila dráhu právníka. Práva Sibelius studoval na univerzitě v Helsinkách pouhý rok, a to od roku 1885, ale zároveň navštěvoval hodiny hry na housle a hudební teorie na tamní konzervatoři. Brzy se však ukázalo, že Sibeliova touha stát se hudebníkem byla tak silná, že mu nakonec rodina povolila stát se žákem Martina Wegelia (1846 - 1906), ředitele konzervatoře a učitele hudby.

Sibelius stále ještě doufal, že se stane houslovým virtuosem, hrajícím na koncertech komorní hudbu, ale brzy se uvědomil, že začal příliš pozdě na to, aby svého cíle dosáhl, ačkoliv až v roce 1891 se pokusil získat místo ve Vídeňském filharmonickém orchestru. Tak komponování nahradilo hru na housle, a když v roce 1889 konzervatoř ukončil, odešel studovat do zahraničí, nejprve do Berlína a později do Vídně, kde se stal žákem Karla Goldmarka a Roberta Fuchse (měl doporučující dopis i pro Brahmse, ten se s ním ale odmítl setkat).

Jean Sibelius, portrét z roku 1889 |foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Co Michaela Roháče tak upoutalo, že se stal odborníkem na dílo Jeana Sibelia? Nelituje svého odchodu z Kanady do České republiky?

Archiv odvysílaných pořadů.