Dagmar Pecková hostem Telefonotéky

Lidé v dnešní době nemají čas zrát, spousta věcí plave po povrchu, ve společnosti se nepěstuje nehledání hlubších věcí, takže se dá hůř rozpoznat genius napojený na něco vyššího.

Ale především video, které Supraphon k nahrávce pořídil, bylo velmi nezvyklé. Dagmar Pecková se během něho několikrát předesignovala a od operní hvězdy se dostala až k řekněme punkačce. Co mě na Peckové vždy fascinovalo, byl zdánlivý rozpor mezi její bouřlivou a energickou prezentací v médiích a stylovou neoblomností jejího hudebního projevu.

Podle slov D. Peckové žijeme bohužel ve světě, ve kterém se nehledá nic hlubšího a vše plave po povrchu. Kultura musí být prý efektní a lidé nemají čas hledat smysl věcí: „Osobně doufám, že se umoudříme a začneme opět podporovat umění, které se napojuje na vyšší řád a že budeme rozpoznávat ty, kteří jsou s tímto řádem spojeni ve smyslu geniality.“ Problém spočívá prý v tom, že díky informačnímu přehlcení jsou osobnosti, které si obdiv v oblasti kultury zaslouží, často zcela přehlušené. Díky jistému otupění prý již nedovedeme dobře rozlišovat, co je geniální a co nikoliv.

Dagmar Pecková mluvila o hudbě Gustava Mahlera |foto: Šárka Ševčíková

Je nezbytně nutné, aby interpret porozuměl obsahu textu, pokud chce podat lepší výkon, nebo stačí pouze vnímat hlas jako další hudební nástroj? Může být neporozumění textu v některých případech naopak výhodou? „Samozřejmě, že texty jsou u písní důležité, ovšem hlavní roli hraje především melodičnost. Obsah textu člověk vnímá na jiné úrovni a jsou to dvě zcela rozličné oblasti. Vždy je ovšem dobré o obsahu vědět alespoň něco.“ Jelikož je pro D. Peckovou němčina téměř vlastním jazykem, dovede snadno proniknout do obsahu tvorby např. Gustava Mahlera nebo Richarda Strausse. O čemž nám také prozradila více.

Dagmar Pecková je prostě mimořádná, originální osobnost, se kterou je radost mluvit a kterou je radost poslouchat. Věřím, že i pro posluchače Telefonotéky.