Janusz Klimsza: „Měl jsem být horníkem…“
…. říká ostravský divadelní česko-polský režisér Janusz Klimsza a hned dodává: „dědečka jsem asi trochu zklamal.“ Janusz Klimsza, který vyrůstal v prostředí polské menšiny na Těšínsku, měl pokračovat v hornické tradici, ale otec, důlní inženýr, dobře věděl, že pod zemí nebývá bezpečno. Nevyšla ani druhá volba, archeologie, takže nejspíš zasáhlo fátum, a Janusz Klimsza vystudoval divadelní režii.
V letech dospívání jej formovala uzavřená komunitně žijící polská menšina, i proto se patrně v posledních letech hodně věnuje cestování. Leč vyzývá ho k tomu také stále přítomná zvědavost archeologa. „Bylo to, jako kdybych se procházel Biblí,“ vzpomíná například na návštěvu Jemenu.
Za spirituálními zážitky nejezdí ale vždy tak daleko. S Českou televizí natočil například pro cyklus Cesty víry dokument Zaniklé židovské štetly v jihovýchodním Polsku a na Ukrajině.
„Dnes už vím, že nemusím udělat mimořádnou inscenaci,“ poznamenal v ostravském studiu Janusz Klimsza v závěru Telefonotéky. Dodejme, že mezi těmi přibližně 115, pod kterými je zatím jako režisér podepsán, jich mimořádných byla celá řada.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
