Nikdy nebudu u konce, říká Sára Vondrášková aka Never Sol

Do hlubšího povědomí se Sára dostala v roce 2012, když se podílela na ústřední písni k filmu Ve stínu Davida Ondříčka. V roce 2013 vydala své první album nazvané Under Quiet, jehož producentem byl Jan P. Muchow. V květnu následujícího roku album vyšlo v reedici v celosvětové distribuci německého labelu Denovali Records. Na svém novém albu Chamaleo pracovala pět let. Krom masteringu vše nahrávala i skládala sama, postarala se o produkci i výsledný mix.

Mám tendenci věci odkládat, říká Never Sol

„Těch pět let bylo neustálé učení se, objevování, zkoušení pokus-omyl. Pro mě bylo důležité se do toho pustit, začít a jít do toho naplno. Mám tendenci věci odkládat a pak je také furt vylepšovat. Někdy je důležité říct si dost,“ říká Never Sol v pořadu ArtCafé. Skládat elektronickou hudbu se učila od kamarádů, z internetu, jezdila na workshopy. „Všechno se snažím použít. I když to neumím, snažím se ztratit z toho strach. Člověk získá zkušenost jen díky tomu, že se do toho vrhne. Třeba to není napoprvé úplně dobrý, ale musí se to zkusit. Řekla bych, že ještě stále nejsem u konce. A nebudu nikdy, protože toho je strašně moc.“

Předávkovaní hudbou

S Chamaleo je v současnosti stále ještě na turné, na pár koncertů k sobě přizvala  brněnskou čtyřčlennou kytarovou formaci Acute Dose.

„Napadlo mě to, když jsem je viděla loni v létě naživo. Uchvátila mě jak jejich hudba, tak i její živé provedení. Hudba je to odlišná, ale je hezké, když člověk jde na stylově dvě rozdílné kapely,“ vysvětluje Sára, proč se rozhodla spojit pár koncertních večerů s žánrově odlišným hudebním projektem.

Spolu opět vystoupí v červnu, v plzeňském Anděl music baru. Acute Dose právě připravují třetí desku. „Stále nahrávame, přehráváme, už jsme z toho trošku vyhořelí, takže jsme vymysleli název Overdose,“ prozrazuje člen kapely David Pšenčík. Na podzim plánují tour do Francie.

Synťáky a kytky jsou mé dvě největší vášně.
Sára Vondrášková

Sářino domácí studio je plné syntézátorů, kytek a koček. Podle jejích slov to byl spontánní proces. „Elektronika a kytky si rozumí. Mně se v tom tvoří moc dobře. Měla jsem potřebu prostor nějak oživit, dát mezi synťáky nějaké živé věci, dát tomu nějaké barvy. Když se zrovna nedívám do počítače, na klaviaturu, nebo nekroutím čudlíkama, tak mě inspiruje dívat se do té zeleně. Vypozorovala jsem, že to na mě má pozitivní vliv. Tak se tam začaly kytky i synťáky kupit. Řekla bych, že to jsou teď moje dvě největší vášně.“

Celé ArtCafé včetně hudebního výběru hudebního dramaturga Jonáše Kucharského si můžete poslechnout zde: