To nejlepší z americké poezie. Ponořte se do veršů světoznámých básníků 19. a 20. století
Umřít bez umírání a bez života žít. Proč je poezie Emily Dickinsonové tak záhadná?
Žila celý život v osamění ve stejném domě, kde se narodila. Kolem třiceti let přestala chodit do kostela, což bylo nevídané, a ke konci života dokonce přestala vycházet z domu. Stejně záhadné jsou i její rukopisy. Psala totiž na recepty, na útržky novin, na jakýkoli papír, který měla po ruce. Ignorovala klasickou interpunkci a často používala pomlčky. Těžko říct, zda-li znamenaly něco nevyřčeného nebo mlčení.
Já v mozku pohřeb cítila,
A hosté smuteční
Chodili – stále chodili –
K mysli mé neteční
Pak všichni usadili se
A mší mě podlomí –
Halasnou – velmi halasnou –
Mé smysly ochromí.
Já zvedat truhlu slyšela,
Skřípla mi na duši,
A opět boty z olova
Prostor ten – ohluší.
Nebesa jedním zvonem jsou,
Bytosti, nic než uši,
A já, a ticho, divný druh,
Samotní, jak se sluší.
Pak praskl sloupek rozumu,
Já padla níž, a níž –
A každým skokem zasáhla
Svět, vědění – ta tíž.
Emily Dickinsonová
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
