Nejlepší knihy roku 2016. Tři kubánští tygři a jedna jihočeská rapsodie

12. prosinec 2016
03694938.jpeg

Co do čtenářských zážitků, téměř neuslyšíte dvě shodné odpovědi. Akademici, publicisté i rozhlasoví redaktoři, každý má svůj skvělý tip. A tak pomyslný žebříček, na jehož vrcholu se skví román z exotické Kuby, Tři truchliví tygři, a hned vedle jihočeská vesnická moralita Dešťová hůl, je především inspiračním návodem na cestu kolem knihkupeckých pultů.

Podle pedagoga a literárního kritika Kryštofa Špidly je v současné česky psané próze výrazný konzervatismus myšlenkový, tematický, ale i formální: „Většina sledovaných textů se vrací do prověřené, a tím vlastně bezpečné minulosti.“ Z jeho hodnocení, nejlépe vycházejí: „Povídková sbírka Martina Reinera Jeden z miliónu (Větrné mlýny) jako ukázka precizní práce s žánrem a monumentální, román/esej Marka Vajchra Jména příběhu (Revolver revue), vrcholně poctivá a stylisticky suverénní práce zabývající se zejména barokním uměním v pobělohorském období, ale též, a to je možná podstatnější, zkoumáním rodové historie, skýtající nejedno tajemství.“

Literární historička Iva Málková zvolila z 80 přečtených sbírek s letošním vročením svých 14 favoritů. Z nich za nejzdařilejší pokládá sbírku Ondřeje Fibicha Upoutat mračna (Druhé město), ale ještě silnějším zážitkem pro ni je prvotina Václava Maxmiliána Meziměstí (Host).

Mezi nejlepší básnické sbírky zařadili útlou knížku Jitky N. Srbové Les (Dauphin) literární historik Karel Piorecký i ředitel ÚČL Pavel Janáček, který uvedl: „Překvapila mne, protože je to poezie na jednu stranu krásná, a na druhou stranu vyniká schopností mytizovat události všedního života a promítnout je do velké organické metafory lesa a jeho sepětí s lidským životem.“

03761223.jpeg

V tradiční anketě mezi akademiky z ÚČL se na prvním místě umístila kniha Zuzany Brabcové Voliéry (Druhé město). Na druhém až čtvrtém místě se skví knihy z produkce brněnského nakladatelství Host: Jezero Biancy Bellové; Všechno je jenom dvakrát Michala Přibáně a Dešťová hůl Jiřího Hájíčka. Posledně jmenovanou, jako nejlepší knihu roku doporučuje také literární kritička Eva Klíčová.

Své knižní tipy mají samozřejmě vltavští redaktoři a rozhlasoví spolupracovníci. Petr Turek (Tvůrčí skupina Drama a literatura): Joseph Roth, Příběh tisící druhé noci (Volvox Globator); Jan Hanč, Události (Torst): „čtenářský požitek s léty nezmizel“; Bedřich Fučík, Čtrnáctero zastavení (Triáda): „mistrovsky napsané portréty, kniha, ke které se člověk s radostí vrací“.

Čtěte také: Jiří Hájíček zas zneklidňuje Jihočechy. Jeho Dešťová hůl je rekviem za poctivé vlastníky půdy

„V odpovědi na otázku, která kniha je pro mě počinem roku za rok 2016, nedokážu být neosobní. Letos totiž vyšel poslední ´sebraný spis´ plzeňského básníka a hudebníka Romana Knížete Hořce prší,“ uvádí svůj tip Alena Zemančíková.

Vladimíra Bezdíčková zůstala, vzhledem ke svému redaktorskému zaměření, se svým výběrem „na severu“: Steinar Bragi, Planina (Kniha Zlín): „napětí narůstá, přibývá různých animozit mezi postavami i různých náhodně nalezených kostí, nápisů, podivných lišek, místností a nakonec se objeví tunel. A člověk má neodbytný dojem, že pokud do něj postavy vstoupí, nedopadne to dobře…“

Majgull Axelssonová, Dubnová čarodějka (Metafora): „vrstevnatý příběh, jehož hlavní postava Desirée, němá a ochrnutá dívka, vězí v ´mrtvém těle´ v nemocničním pokoji, uvnitř jí samé ale bují láska, touhy a taky snaha zasáhnout do osudu tří sester – Christiny, Margarety a Birgity. Lékařka, fyzička a prostitutka – všechny silné ženské typy – ale o sestřině existenci nemají nejmenší tušení, a tak je třeba vtěsnat se do jejich životů.“

Ve stejném nakladatelství od téže autorky vyšel v roce 2016 i další román: Nejmenuji se Miriam: „jmenuje se Malika a je Romka, a to se ani ve Švédsku ´neodpouští´“.

Čtěte také: Když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku

„Aniž bych byla vedena jakousi ženskou sounáležitostí, musím konstatovat, že letošní rok byl pro mě rokem žen,“ předesílá své knižní tipy Klára Fleyberková z vltavské Redakce kulturní publicistiky, „tedy alespoň co se české literatury týče.“

03761225.jpeg

Zuzana Kultánová, Augustin Zimmermann (Kniha Zlín): „tragický příběh má ještě tragičtější konec, než si leckdo dovede představit. Archetyp člověka trpícího nejhorší chorobou - životním smutkem, autorka vykresluje vytrvale a mrazivě.“

Milada Mašinová, Kočky a jiné příběhy o strachu (Argo): „když se všemi milovaná učitelka zřítí z atrakce na pouti a nabodne se na zábradlí, není si člověk jist, jestli se smát, bát anebo být znechucen. Podobně smíšené pocity mě pak přepadaly i u daleko méně brutálních povídek. Jsou pro mě dokonale podivínské a osvěžující.“

Bianca Bellová: Jezero (Host): „zavádí čtenáře do fantazijní krajiny, která se vlivem technologií a dotykem lidské ruky víc a víc rozpadá“.

Zážitkem „blízkým k uchvácení“ je pro Blanku Stárkovou román Tři truchliví tygři kubánského prozaika Guillerma Cabrery Infante (Fra): „V češtině tuto rabelaisovsky obžernou a hravou poctu jazyku a řeči znovustvořila Anežka Charvátová.“

Čtěte také: Láska za časů Cabrery Infanteho. Tři truchliví tygři na bujaré pouti Havanou

Jovanka Šotolová, šéfredaktorka časopisu iLiteratura.cz: "Nakladatelství Rubato se rozhodlo vrátit na český knižní trh slavného francouzského autora, jenž se na rozdíl od mnoha současných spisovatelů čtenářsky nepodbízel, naopak neúnavně zkoušel, co literatura vydrží. Útlé dílko mohu doporučit jako příručku pro chvíle, kdy nás přemůže depresivní nálada." Georges Perec: Muž, který spí.

03764077.jpeg

Jiří Fiedor, majitel nakladatelství Pulchra: „Za zcela výjimečný a v českém literárním prostředí ojedinělý považuji román Lubomíra Martínka Zpoždění (Pulchra). V knize se odráží střet názorů mnoha kultur a z nich vyplývajících zvyků, tradic, zákonů a obecně představ o životě. Obhajuje myšlení a hodnoty, které tvoří pilíře moderních států a umožňují soužití lidí vedle sebe.“

Daniel Podhradský, majitel nakladatelství Dauphin: Rio Preisner, Trialogy o toleranci, skutečné skutečnosti a Evropě (Jan Majcher – Cherm): „Brilantní myslitel, na kterého by mohla být tato literatura hrdá, kdyby disponovala alespoň stínovou literární reflexí.“

Max Picard, Člověk na útěku (Dauphin): „Hledal jsem v dávno nepřehledné knihovně cosi a vypadl na mne Picard: ´V tomto světě k sobě připouštíme každou možnost, nekontrolujeme ji a ona mizí, dříve než o ni mohlo být rozhodnuto. Tam, kde se nic nerozhoduje, tam se také nic nebere vážně,´ napsal v roce 1934. V roce 2015 jsem zůstal zírat, v roce 2016 vydal.“