Náhradní díly
Slovinský režisér Kozole směšuje vlastenectví s ironizováním slovinské povahy a zcela otevřeně nechává zaznít rasistické narážky na jiné národnosti. Není to proti etice - povahy pašeráků lidí jsou tak vykresleny ve správném světle.
Slovinec Damjan Kozole na filmové scéně působí od roku 1987, kdy coby dvaadvacetiletý mladík natočil nezávislý snímek Usodni telefon. Od té doby urazil značný kus, dotknul se slovinského filmového nebe a zaměřil se především na dokumentární tvorbu, jakožto i na příležitostné celovečerní snímky. Náhradní díly se úzce dotýkají Kozolova vlastenectví a zpracovávají vnitrostátní problém pašování lidí, obalený podivným mixem dramatu a melancholie. Každý den se pokusí přes území Slovinska přeběhnout 400 uprchlíků z nejrůznějších koutů Asie a Afriky, často jim pomáhají místní malí mafiáni. Kozole portrétuje život ve svém rodném městě Kršku, první to jaderné baště na území bývalé Jugoslávie. Neviditelným prokletím radiace prolnuté město vyvolává množství podivuhodných obrázků a postaviček, které režisér bere víc jako reálné lidi, než jako hypotetické postavy ve fiktivním světě. Na hranici dokumentu a příběhového snímku se balancuje těžko, přesto výsledek potěší především vyznavače charakterových studií.
Pašování lidí je špatné. Je špatné nacpat do dodávky partu utečenců a převézt je na italské hranice. Je špatné brát za to peníze. Je špatné nutit běženkyně k souloži. Je špatné vydělávat na lidském utrpení. Je špatné posílat psychické trosky do rukou italských pašeráků, kteří je rozmontují na biologické náhradní díly: srdce, ledviny, játra... Přesto jsou členové mafie obyčejní lidé se svými trápeními a problémy. Ludvík (Peter Musevski) kdysi závodil na ploché dráze, byl národním šampiónem a z vysokého sedla spadl přímo do bahna lidského utrpení. Rakovina pronásledovala jeho i manželku a tragicky zkalila zbytky jeho dobrého srdce. Když do pašerácké party nastupuje mladík Rudi (Aljoša Kovačič), začíná se Ludvík měnit ze zahořklé bytosti na citlivého muže. Rudi zase zjišťuje, jaké to je být uprostřed utrpení, falešných lásek a životních trosek. Problém nelegálních emigrantů plynně ustupuje do pozadí, aby svým tragickým vyzněním podbarvoval příběh lidských osudů. Rozhodně dobrý trik s příběhovými rovinami - ale stačí pro kvalitní film?
Už od počátku je jasné, co chce Kozole dokázat. Vlastenectví směšuje s ironizováním slovinské povahy a zcela otevřeně nechává zaznít rasistické narážky na jiné národnosti. Není to proti etice - povahy pašeráků jsou tak vykresleny ve správném světle. Jediný pocit vůči uprchlíkům jsou urážky nebo sexuchtivost, pak už jsou lidé jen stádem dobytka přeháněným přes hranice. Z naturalismu se až zvedá žaludek. Ludvíkovo pomalé sbližování s Rudim pak působí jako balzám, byť vykalkulovaný. Objevuje se nejen přátelství, ale také vztah otce se synem - opět velmi realisticky a se všemi plusy a mínusy. Podtextem celého filmu je rozhodně lidovost a pravda. Ne nadarmo byl Kozole nominován na Zlatého berlínského medvěda a trojského Zlatého delfína, což jsou ceny udělovány nezávislé evropské tvorbě. Jako evropský snímek v sobě Náhradní díly skrývají hořkost, smutek a depresi - tak silnou, že možná celý další rok nebudete muset další evropský film vidět. Jsme snad všichni jen náhradními díly Stroje života? Je zde patrná hranice, před níž se zastaví Hollywood, ale kterou Evropa překračuje.
Herecké výkony se nedají označit jinak, než upřímně. Jak Musevski, tak Kovačič přesně odpovídají sociálním rolím a prožívají je s ochotou hodnou každého vlasteneckého herce. Zejména Ludvíkovo utápění ve vzpomínkách a popisování léčby rakoviny skrz urinoterapii má něco do sebe - opět autentickou nechutnost. Zřejmě nikdo neměl s natáčením problémy, kamera Radislava Jovanova sedí dokonce tak, že si občas všimneme experimentálního záběru nebo zajímavě využitého přirozeného efektu odrazů pouličních světel na skle před kamerou (profesionální fotografové by to nazvali fušeřinou, ale kupodivu to neruší). Hudba Igora Leonardiho jaksi nezaznívá nebo je tak tichá, že jí zvuky překryjí. Přestože snímek evidentně vychází ze své země, nejsou problémy omezené jen na Slovinsko - ukazují na celoevropský a potažmo globální problém rozvinutých a rozvojových zemí, nahazuje psychologickou hloubku a ty přemýšlivější z vás jistě zaujme.
Související odkazy: stránka distributora
Náhradní díly (Nahradnie deli, Slovinsko 2003) Hrají:Peter Musevski (Ludvík), Aljoša Kovačič (Rudi), Primož Petkovšek (Rajc), Valter Dragan (Drago); Scénář: Damjan Kozole; Hudba: Igor Leonardi; Režie:Damjan Kozole; 87 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
