Náboženské poutě ve středověku a novověku

15. červenec 2006

Poutníci inspirovaní náboženským přesvědčením tvořili odedávna důležitou složku lidí na cestách. Už od 4. století po Kr. putovali zdraví i nemocní, bohatí i chudí, aby na posvátných místech chválili Boha, děkovali mu, prosili ho o pomoc a činili pokání. Cesty jim umožňovaly vymanit se ze všednosti, ale i poohlédnout se po lepších životních podmínkách. Poutě do Jeruzaléma, Říma, Santiaga de Compostella, do Cách či Canterbury spojovaly lidi podobných osudů a mnohdy i stejného utrpení. Kniha historika N. Ohlera, který se zabývá sociálními a kulturními dějinami středověku (přednáší je na univerzitě ve Freiburgu), pojednává o poutích na Západě, v latinském křesťanství.

Autor vychází z historického hlediska a podává čtenáři živým jazykem systematický obraz putování, jak se vyvíjelo od nejstarších dob: od přelomu tisíciletí, kdy poutě konali většinou jednotlivci, přes vrcholný středověk, kdy je podnikaly početné skupiny, až po dobu, kdy začaly být omezovány. Tehdy se také poněkud změnila jejich povaha - cílem začalo být vzdělání, zábava a také dobrodružství. V devíti kapitolách se dozvídáme o cílech a motivacích poutí, o přípravách na cesty, finančních nákladech, zavazadlech a cestovních dokladech včetně samozřejmého požehnání poutníkům. Že to museli být lidé zdatní, neboť pouť se dala srovnat s těžkou a svízelnou prací, dosvědčuje kapitola šestá. Zmiňuje potíže na cestách, dorozumívání s cizinci nebo pěší výkony poutníků (urazili např. 35 - 40 km denně). To se ovšem netýkalo nemocných, žen a dětí. Rychleji a pohodlněji se cestovalo na koni nebo vozem, později na saních a na lodích po moři. To bylo nejrychlejší, ale také riskantní; o nebezpečích a hygieně plavby do Svaté země máme např. z roku 1480 písemné zprávy od dominikána Felixe Fabera z Ulmu. Ubytování a pohostinnosti je věnována další kapitola. Poznáme v ní tehdejší hospice a špitály, jejich vzorové zařízení v Jeruzalémě a jeho opak v Evropě. Dozvíme se o jídle a pití poutníků (za podrobnosti vděčíme záznamům Erasma Rotterdamského) a kapitola osmá nás poučí, jaká nebezpečí pro statky vezdejší, tělo i duši, číhají v lese i na cestách svatých.

Obálka knihy

Naštěstí docházejí poutníci k svému cíli a cestu jim od pozdního středověku lemují kapličky, krucifixy a boží muka. Zkracovaly vzdálenost k cíli, kde poutník poklekl, pomodlil se a zazpíval chvalozpěv. V chrámu pak pokorně očekával plody své pouti a proseb. Jistoty uzdravení se mnohým nedostalo, ale ve spásu mohli doufat všichni. Sepsané mirákly hovoří o atmosféře těchto chvil a o tom, co se dělo u hrobů světců a později na místech mariánského kultu.

Kniha z nakladatelství Vyšehrad je ukázkou autorovy erudice a dokonale i objektivně zpracovaného tématu. Je zhodnocen vliv poutí na obchod, dopravu, na šíření myšlenkového bohatství a rozkvět umění. Zajímavé detaily oživují text a bohatý výběr ilustrací činí publikaci čtenářsky přitažlivou. Zmínku zasluhuje také vědcova pokora; posuzuje sílu víry v možnost zázraků jako jev vymykající se zkoumání historika. Má podle něho být brán na vědomí stejně jako jiná fakta, protože antropologické konstanty jsou nepopiratelné. V závěru pak říká: "Máme právo přenášet svou omezenost na lidi jiných dob a kultur? Vždyť síla víry mohla poznamenat společenskou realitu způsobem, o němž si nejsme schopni učinit ani tu nejmenší představu."

Norbert Ohler: Náboženské poutě ve středověku a novověku, Nakladatelství Vyšehrad (2002), 232 stran.

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Karla Ladwigová
Spustit audio