Mozaika skládá své "čestné díly". Připomeňte si osobnosti oceněné za činnost na kulturní a umělecké scéně

16. červen 2016

Největší audioportál na českém internetu

Vysílací studio Mozaiky | Foto: Vojtěch Havlík, Český rozhlas

Mozaika slaví 20. narozeniny také v přímém přenosu; při oslavách byly uděleny ceny Čestné díly Mozaiky Českého rozhlasu Vltava devíti osobnostem jako výraz uznání za působení na české umělecké scéně a poděkování za dlouholetou spolupráci

Při oslavách dvou desetiletí vysílání kulturního zpravodajství byly uděleny ceny Mozaiky devíti osobnostem jako výraz uznání za působení na české umělecké scéně a poděkování za dlouholetou spolupráci. Mozaika od začátku března zahájila sérii výjimečných setkání právě s těmito významnými postavami české kultury. Rozhovory m.žete slyšet ve speciálním vysílání, vždy odpoledne po 16:00 hod.

Začátkem roku 1996 se v ranním vltavském vysílání poprvé objevila Mozaika. Zpočátku v necelé hodině nabízela rozhovory a pozvánky na kulturní akce, zprávy a přehledy tisku, to vše doplněné klasickou hudbou. Dnes je Mozaika nejposlouchanějším pořadem Vltavy. Od pondělí do pátku nabízíme více než 200 minut kulturního zpravodajství a publicistiky denně. Hudební výběr zahrnuje vedle klasiky také jazz, šanson, world music, filmovou a divadelní hudbu, ukázky z nových desek i koncertních projektů. Vedle moderátorů, redaktorů a pravidelných externích spolupracovníků mají nesmírnou zásluhu na podobě a kvalitě Mozaiky osobnosti, které své síly a dovednosti věnovali určité kulturní oblasti. Pracují v uměleckých oborech, zabývají se divadlem, tanečním uměním, filmem nebo literaturou, jejich aktivity často začínaly na příslovečné „zelené louce“.

Ale jejich nadšení a víra v kvality, které ta která oblast zájmu může vydat, byly tak nakažlivé, že jsme je opakovaně a rádi zvali do vysílání Mozaiky, že jsme za nimi chodili s mikrofonem a snažili se „dobré dílo“ také po rozhlasových vlnách propagovat. Jestliže si v letošním roce připomínáme dvě desetiletí Mozaiky, tyto osobnosti, jichž si vážíme a na něž se můžeme spolehnout, k oslavám samozřejmě patří a možnost poděkovat jim je povinností. I proto každému z nich, skutečných přátel Mozaiky, věnujeme speciální hodinu vysílání.

3. března 2016 na návštěvě u držitele čestného dílu dvacetileté Mozaiky, Michala Dočekala.

03553509.jpeg

Byl mezi studenty, kteří po 17. listopadu vydali svědectví o brutálním zásahu na Národní třídě. Po studiu režie na DAMU našel uplatnění nejdříve ve spolku Kašpar, pak utvářel podobu pražského Divadla Komedie a od roku 2002 byl až do loňského podzimu uměleckým šéfem činohry Národního divadla v Praze. Dnes má v Národním divadle funkci ředitele činohry a na dva roky je také prezidentem Unie evropských divadel.

Speciál: s ředitelem Činohry Národního divadla Michalem Dočekalem o budovách ND, ansámblovém divadle, o funkci prezidenta Unie evropských divadel, činoherní a operní režii, hostování a podzimním festivalu Pražské křižovatky

„Na kapitána je překvapivě empatický. Postupem let, jako by v sobě nechával dnes tak riskantní vlastnost, vykvést. Ale zúročuje se mu v režii. To nejcennější, co divadlo má, to nezaměnitelné, ničím nenahraditelné, je bezprostřední herecký výkon. Není náhodou, že herci v jeho inscenacích dostávají ceny.“ (Slova, která o Michalu Dočekalovi pro Divadelní noviny napsala Daria Ullrichová.)

14. března 2016 s dalšími dvěma držiteli čestného dílu Mozaiky, se Zdenou a Václavem Fléglovými.

03553512.jpeg

Jak přivést děti ke kultuře, k rozhlasu, rozvíjet jejich um i všeobecně pozitivní přístup k umění? Dismanův rozhlasový dětský soubor za pětadvacet let vedení manželů Zdeny a Václava Fléglových to dokázal. Šíří dobré jméno české kultury nejen na domácích jevištích nebo rozhlasových vlnách, navštívil také Spojené státy, Švýcarsko, Francii nebo Japonsko. Z řad souboru vzešli neviditelní i viditelní herci, redaktoři a moderátoři.

Speciál: odpolední Mozaika se Zdenou Fleglovou a Václavem Fleglem a jejich hosty (Jana Koubková a Miloslav Disman ml. už jsou tu.) Vysíláme z klubového prostoru H2O na pražském Žižkově (Koněvova 61)

„Téměř ve všem se lišíme: jedna má ráda neklid, druhý klid, ona má kladný vztah k poezii, on záporný k uklízení, Zdena nade vše miluje klobouky, Václav jí to trpí. Sami kolikrát žasneme, jak se v nejrůznějších protikladech nádherně prostřídáme, aniž bychom to jakkoliv domlouvali – jeden zahartusí/pochválí/vyčiní, druhý ztiší/vynadá/polaská. Zcela zajedno jsme snad pouze v tom, že kdybychom nebyli takové protivy, byly bychom zřejmě – protivy!“ (Napsali Zdena a Václav Fléglovi na úvod svého vyprávění o své pouti s DRDS.)

7. dubna 2016 přišel na návštěvu do studia divadelník Roman Černík, držitel čestného dílu dvacetileté Mozaiky.

03553510.jpeg

Pedagog, absolvent katedry výchovné dramatiky a autorské tvorby DAMU Roman Černík v roce 1998 spoluzaložil Centrum pro kulturní a sociální projekty JOHAN, je úzce spjat se vznikem Otevřeného komunikačního prostoru Moving Station (Hemžící se zastávka) na bývalém nádraží Plzeň-Jižní předměstí, jehož je nyní ředitelem. V tomto kulturním prostoru jsou pořádány divadelní, taneční a hudební performance, zavedené krajské přehlídky poezie a amatérského divadla, funguje tam galerie a kavárna a odehrává se i doplňkový program mezinárodního festivalu Divadlo.

Speciál: Roman Černík, vizionář plzeňské kultury, zásadní osobnost Jižáku, jedinečného kulturního prostoru Moving station, přijede do Prahy svým nejoblíbenějším dopravním prostředkem; hrát k tomu bude Laurie Anderson nebo Biomasha

„Inspirující je jeho neutuchající optimismus, nasazení, s kterým se do své práce vrhá a téměř nekonečná energie, kterou pro záběr svých aktivit potřebuje. Významně motivuje lidi kolem sebe v hledání zdánlivě nerealizovatelných způsobů tvůrčího sebevyjádření.“ (Z charakteristiky Jana Brabce z Plzně na webu Učíme se příběhy.)

13. dubna 2016 patřilo vysílání odpoledního kulturního zpravodajství Yvoně Kreuzmannové, držitelce čestného dílu Mozaiky.

03553511.jpeg

V mládí ji to táhlo ke sportu, hlavně gymnastice, až ji posléze zcela uchvátil tanec. Objevila v něm nečekanou a dokonalou souhru duše a těla, možnosti kreativity. Založila občanské sdružení Tanec Praha, pro taneční obor vydupala ze země žižkovskou a dnes už zavedenou scénu Divadlo Ponec a prostřednictvím každoročního festivalu Tanec Praha k nám přiváží světovou taneční špičku. Byla uměleckou ředitelkou projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury. Zásadní měrou se zasloužila o získání tohoto prestižního titulu pro Plzeň. Jejím nejvyšším oceněním je Rytířský řád Za zásluhy, který jí udělil francouzský prezident za mimořádný přínos pro rozvoj evropské kulturní spolupráce.

Speciál: S předsedkyní občanského sdružení Tanec Praha Yvonou Kreuzmannovou, držitelkou čestného dílu Mozaiky za propagaci nezávislého tance v Česku. V červnu proběhne 28. ročník Tance Praha a v dubnu 22. Taneční Platforma a 15. sezónu divadla Ponec

Chodila trénovat šestkrát týdně, protože tanec ji naprosto uchvátil. „Objevila jsem v něm nečekanou a dokonalou souhru duše a těla,“ vzpomíná. „Vaše myšlení se vám, pokud se patřičně uvolníte, odrazí v pohybech těla. Otvírá kreativitu. Měl by se vyučovat na školách, skvěle podporuje rozvoj osobnosti, protože vrací děti k jejich přirozenosti. Zvlášť ty z města.“ (Z rozhovoru pro Salon Práva.)

25. dubna 2016 jsme přivítali držitele čestného dílu dvacetileté Mozaiky, Jana Šulce.

03553507.jpeg

„Vydat dnes knihu, to je většinou jako hodit kámen do vody.“ V tomto povzdechu editora a nakladatelského redaktora Jana Šulce slyšíme několikerý zmar. Dávné rozhodnutí věnovat se vydávání české literatury naplňoval nejprve v tradiční značce Odeon, a po jejím zániku především v nakladatelství Torst. Jan Šulc slouží literatuře a čtenáři, i když dohnat její vývoj nebo naplnit jeho ambice už z podstaty své profese nikdy nemůže. A přece je povzdech toho, kdo pětadvacet let háže knihy do vody, nadějeplný: v moři knih se totiž vlny vrací v jiném výkmitu než v louži nebo v rybníku.

Speciál: Jeden z čestných dílů Mozaiky, výraz uznání za činnost na kulturní a umělecké scéně, dostal editor a redaktor Jan Šulc, jehož jméno je spojeno s kvalitní literaturou a především s působností nakladatelství Torst

„Řekne-li se ´ediční práce´, máme na mysli většinou osamělou činnost editora-odborníka s cizími texty, ať už jejich autor již nežije, nebo sice žije, ale dal editorovi volnou ruku k zacházení se svými texty. Během let, v nichž se vedle práce redakční a nakladatelské zabývám i prací ediční, jsem však zažil ještě něco jiného: spolupráci editora s autorem na vzniku knihy, která by svou výslednou podobu nezískala ani bez jednoho z nich. Nevím, zda lze tuto práci nazvat prací ediční, určitě to však není běžná redakční práce, protože editor nepracuje pouze s textem, ale v dialogu s autorem knihu spoluutváří.“ (Z komentáře Jana Šulce pro časopis Host.)

V době, kdy kina zaplavovala hollywoodská tvorba, vznikla dramaturgická alternativa, která postupně vytvořila komunitu i kulturu artového filmu v Praze. Jako první se proměnilo kino Aero na Žižkově a přidaly se i další sály, třeba pražský Světozor, který je nyní nejnavštěvovanějším klasickým kinosálem u nás. Toto zpestření programu pro filmové diváky zajišťuje distribuční firma Aerofilms.

16. června 2016 se Mozaika vypravila do kina Aero, kde ji přivítali držitelé čestných dílů dvacetileté Mozaiky, Pavel Rajčan a Ivo Anderle.

Další čestné díly dvacetileté Mozaiky získali "muži od filmu": jeden ze zakladatelů kina Aero a zároveň někdejší spoluzakladatel kultovní žižkovské hospody U vystřelenýho voka, kurátor sbírky plakátů filmové galanterie Terryho ponožky Pavel Rajčan, a dramaturg kina Aero a zároveň distribuční společnosti Aerofilms, kterou spoluzakládal a spoluvlastní, Ivo Anderle.

03553506.jpeg

Speciál: Z kina Aero s jedním z jeho zakladatelů a kurátorem sbírky plakátů filmové galanterie Terryho ponožky Pavlem Rajčanem a s dramaturgem kina Aero a zároveň distribuční společnosti Aerofilms, kterou spoluzakládal a spoluvlastní, Ivo Anderlem

Také díky těmto dvěma osobnostem je Aero kinem dobrých filmů. Aero je kino s jedinečnou atmosférou, kam si můžete zajít na předpremiéry i premiéry nových filmů, osvědčené klasiky, páteční a sobotní noční projekce, tematické filmové přehlídky. Posedět můžete ve zdejším baru nebo na zahrádce a užívat si typickou atmosférou pražského Žižkova. Zároveň se k prostoru kina váže zajímavá historie, neboť je jedním z nejstarších filmových klubů v ČR. O prvopočátcích kina říká Pavel Rajčan: „Bio Aero vzniklo v roce 1934, kdy zde byl premiérován film Madla z cihelny za osobní účasti Hugo Haase. V materiálech jsme také vypátrali, že to kino se mělo původně jmenovat Stráž, protože ten blok domů, v jehož vnitrobloku kino sídlí, stavělo snad ministerstvo vnitra. Naštěstí k tomu nedošlo a kino dostalo ten krásný název Bio Aero.“

Jak osobitě a přesně přiblížit posluchači rozhlasově těžko uchopitelný umělecký obor jako je výtvarné umění? Toto snažení po celou dobu dvacetiletého vysílání Mozaiky s erudicí, nasazením, poctivostí a nevyčerpatelnou energií dokazuje redaktor Karel Oujezdský. V roce 2008 mu byla Masarykovou akademií umění udělena Cena Rudolfa II. za soustavnou propagaci současného výtvarného umění v Českém rozhlase; dnes mu dáváme cenu mnohem osobnější - čestný díl dvacetileté Mozaiky.

03553508.jpeg