Moc darů

25. květen 2011

Co spojuje moc a dary a jakou moc dary mohou mít či symbolizovat, to je hlavním motivem společného projektu Státních uměleckých sbírek Drážďan a kulturního centra v Alert Bay v Britské Columbii.

Galerie si vyměnily exponáty a představují vzácné rituální masky Indiánů severozápadní Ameriky, přibližují kulturu darování na dvoře saských vládců v baroku, zamýšlejí se nad sociálním a společenským významem darů a srovnávají ceremonie domorodých národů s evropskými zvyklostmi.

V Kanadě mohou zájemci obdivovat sbírku diplomatických i osobních darů saských kurfiřtů, reprezentativní výběr demonstruje politickou i ekonomickou sílu tehdejších panovníků a představuje je jako rytíře, lovce i milovníky a mecenáše umění, kteří si libovali v okázalých slavnostech. Vystavené předměty pocházejí především ze zbrojnice, Zelené klenotnice i ze sbírek porcelánu. Zatímco saští panovníci dary dostávali a sami obdarovávali jiné jen zřídka, přírodní národy pobřeží Pacifiku dary přijímaly i rozdávaly. Právě tyto zvyklosti dokumentuje výstava v drážďanské umělecké galerii Lipsiusbau nedaleko Albertina, kde je k vidění jedinečná sbírka na 300 let starých masek, nádob, oděvů a dalších artefaktů původního obyvatelstva kanadského pobřeží. Většina z padesáti vzácných exponátů se vůbec poprvé prezentuje mimo území Kanady. Jedinečné objekty měly uplatnění zejména v rituálu zvaném "potlatch", což v jazyce severoamerických Indiánů znamená „dar ". Slavnost je extrémní a komplexní formou výměny darů mezi indiánskými národy v Kanadě. Většinou se konala venku nebo v domě náčelníka, především při významné rodinné události a mezníku v životě, jako narození dítěte, svatba, dovršení plnoletosti či převzetí titulu náčelníka. Během ceremonie nosili účastníci obřadu masky zvířat svého rodu a věřili, že jejich vlastnosti se při rituálu přenášejí na lidi. Hostitelem byla hlava rodiny nebo kmene, který zval hosty a zahrnoval je dary, zároveň ale očekával, že mu budou oplaceny. Mezi dary mohly být potraviny i symbolické předměty nebo získání privilegia, například tančit určitý tanec a podobně. Při některých rituálech se dary ničily v ohni jako oběti zemřelým předkům. Hostiteli šlo o zvýšení prestiže - ukázat své bohatství a rozdávat jej, přičemž hosté museli držet krok, jinak jim hrozila ztráta cti. Nešlo o žádnou dobrovolnou akci, hostitel musí zvát hosty a host nesmí odmítnout, musí také přinést dary a za ně zase dary dostává, čímž si hostitel upevňoval svou moc. Protože tyto slavnosti mnohdy účastníky zcela zruinovaly, v roce 1920 byla na naléhání kanadské vlády a církevních kruhů zakázána jakkoli forma rituálu potlatch. Masky, nástroje a další předměty byly zkonfiskovány a putovaly do různých muzeí či soukromých rukou. Teprve v roce 1980 dostala sbírka vlastní muzeum v Alert Bay a minulost se pokusilo zpracovat a částečně i napravit nové kulturní centrum.

Kromě prohlídky exponátů národa Kwakwaka'wakw nabízí drážďanská galerie také účast na workshopech a konferencích k tématu, které detailně reflektuje také katalog v němčině, angličtině i v domorodém jazyce Indiánů.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.