Minulost učitele dějepisu
Pětatřicetiletý učitel dějepisu Aron Kamen je zosobněním současného člověka, který na prahu krize středního věku prožívá sebeuvědomění, rekapituluje zážitky z dětství, a to jak osobní, rodinné, tak společenskou situaci, kterou chápal dětskýma očima. Zároveň vnímá aktuální sílící pocit marnosti, ztráty iluzí i ideálů a výrazné narůstání dojmu nepostižitelnosti času, ubíhajícího stále rychleji a nezadržitelněji.
Tak zvaně produktivní Aronův věk ještě nevyžaduje konečnou bilanci. Mnohem výraznější je předtucha narůstající bytostné vnitřní rozpolcenosti mezi minulostí, která byla nezaviněně dána (v socialistickém Československu) a možnostmi osobního rozhodování o utváření vlastního osudu.
Dětství v sedmdesátých letech dvacátého století, matka opisující na psacím stroji samizdaty a otec, který ještě před narozením svého "náhodného" syna emigroval do Ameriky, to jsou premisy, díky nimž se mohl život hlavního hrdiny "vymknout" z běžně žitých standardů, z tzv. normálnosti, vřazené do socialistické šedi. I když T. Brdečková (nar. 1957) nijak zvlášť dobové reálie nezdůrazňuje, spíš jimi děj nekonkrétně ilustruje, neboť "éra vlády komunistů" je pojem, pod nímž si i dnešní čtenář dokáže představit něco tíživého, nepřátelského, komplikujícího, manipulujícího. Navíc, Aron si opravdu svůj život dokáže zkomplikovat sám. V dětství, když vehementně odmítá zůstat u otce ve Spojených státech, protože pro něj onen muž není zosobněním rodiče a ona země není zázračnou zahradou svobody a rovnosti. Dětskýma očima vnímá chybějící sounáležitost k tradicím a k dějinám země, která emigranty sice velkoryse přijímá, ale pro možnost identifikace nedává žádnou záruku.
Podobně si učitel dějepisu v dospělosti uvědomuje, že je nutné se v určitém věku konfrontovat s realitou, se stavem skutečnosti, se "světem dospělých". Jako obranu, oddálení i únik vyzkouší bezpečné zákoutí psychiatrické léčebny. Snad proto, že vyrůstal převážně ve světě "utvářeném" ženami, obdařila ho Brdečková až žensky přecitlivělou vnímavostí s mírným sklonem k hysterii. Nakonec však i on zjišťuje, že nezbytnost vyrovnat se s minulostí a přijmout deziluzi z přítomnosti, není léčitelnou nemocí. Aron hledá odvahu k iniciačnímu vstupu do dospělosti, která příliš nesouvisí se sexuální zkušeností ani se společenskou rolí. Jde o pochopení své vlastní minulosti, té, která "ve své podstatě nesouvisí s pamětí".
Tereza Brdečková se pokusila vystihnout pocit generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků, její "ztracené dětství" i nevyhraněnost a nesmířenost s tím, že skomírající nemohoucnost rozpadajícího se socialismu, nadšení "sametověrevoluční" změny a vystřízlivění ze světa globálního kapitalismu jsou daným prostorem a podmínkami, do nichž je třeba se vsunout se vším svým "nesnesitelně obtížným bytím".
Tereza Brdečková: Učitel dějepisu. Argo, Praha 2005, dotisk prvního vydání, 134 s.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
