Mezi tradicí a kýčem
Od 3. listopadu 2006 do 31. ledna 2007 obývá Gallery Art Factory na Václavském náměstí 15 výstava obrazů všestranného umělce Vladimíra Franze doplněná fotografiemi jeho partnerky Idy Saudkové. Výstava s názvem V nový život se upíná k budoucnosti naší země, ale i celé zeměkoule. Poukazuje na současné palčivé kulturní, ekologické i politické otázky.
Vladimíra Franze si možná spíše spojujeme se scénickou hudbou, s baletem Zlatovláska, který je současnosti v repertoáru Stavovského divadla v Praze. Ovšem studiu malby a dějin umění se věnoval paralelně se studiem hudby a práv. Umělci se tedy dostalo klasického vzdělání v těchto disciplínách, a přesto se již od počátku cítil experimentátorem, který proráží dobové společenské bariéry. V současné době Franz působí jako profesor Divadelní fakulty AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby. V letech 1996 - 2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Je čtyřnásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005) a Ceny Divadelních novin (2001).
Vladimír Franz nespolupracuje s Gallery Art Factory poprvé. Symbolicky totiž ukončil letošní festival Sculpture Grande organizovaný touto institucí. Dva dny stavěl z písku objekt "Republika slaví narozeniny" a po dokončení bylo dílo rozmetáno tancem. Právě zkáza všeho, veškerého lidstva, apokalyptické vidění světa je Vladimíru Franzovi vlastní. Dnešní skutečnost vnímá jako pokrytectví, a proto jí statečně nastavuje zrcadlo. Svět na jeho obrazech je groteskní, surový, barbarský, zbavený veškeré naivity a vyumělkovaných příkras. Autor se lidstvu vlastně potutelně pošklebuje. Ironicky komentuje vše kolem sebe. Svou potetovanou tváří i tělem, svébytným uměleckým dílem se distancuje od průměrnosti a kompromisů.
Vladimír Franz je svým způsobem rozdvojená osobnost. Jeho hudba je něžná, láskyplná a harmonická, jeho výtvarná tvorba šokující, dovolávající se opětovného nastolení řádu ve světě. Podvědomě cítíme, že hudba je jakousi umělcovou duší, jemnou a introvertní, zatímco malba a pokožka umělce jsou extrovertní rebelií vůči všemu.
V Gallery Art Factory vystavuje Vladimír Franz soubor velkoformátových maleb, které vytvořil po roce 2003. Tématickými okruhy jsou zázraky: Tajemství nočního zmrtvýchvstání, Nebe plné psů a Madona nad mořem. Obrazy jsou vybudovány na principu barokní spirálovité kompozice. První ze zázraků naráží na Kristovo zmrtvýchvstání a interpretuje figuru Ježíše jako hrací terč. Nebe plné psů reaguje na vyvražďování psů při letních OH v Aténách i na mexický film Amores perros. Třetí zázrak navozuje atmosféru vývěsních štítů night klubů, kterými je obkroužena naše republika. Umělec využívá kromě tradičního malířského náčiní, tedy barev, i alternativní asamblážové materiály jako je měkký kobereček, plyš, plechovky. Jeho paleta je fosforeskující, neonová, růžovoučká a dráždivá. Obrazy jsou plné zvířecích postaviček, a to nejen psích, roztomilých mazlíčků, ale i strašidelných hafanů. Vystupují zde často zajíci, prolétají labutě, objevuje se Ferda Mravenec i Mickey Mouse. Kočky sledují televizi. Přesto najdeme v řadě obrazů i lyrický záznam krajiny, kýčovitý pozdrav z prázdnin s růžičkami v rohu jako na pohlednici ze začátku 20. století. Dochází k syntéze ironicky komiksové objektivní reportáže s lyrickosubjektivní výpovědí a vztahem k tradici. Jak sám umělec říká: "Cítím se velmi úzce spjat s tradicí evropského prostředí, pro kterou je malba a hudba formou komunikace s lidmi."
Umělec má jasno i v budoucí tematice svých děl. Zajímá jej tajemství světla ve stromech, zámecké parky jako prostor, kde je nám něčeho líto, a zbrojní design, formálně dokonalý přesah lidské míry.
Protipólem, ale zároveň vhodným doplněním výstavy jsou fotografie Idy Saudkové. Nedávno ji začala nudit černobílá verze fotek, tak se vrhla na kolorované, což odpovídá i rodinnému rukopisu. Navíc je chtěla sladit s Franzovými barevnými obrazy. Fotografie jsou takovými střípky z rodinného alba. Jsou to aranžované, komicky laděné obrázky ze života protagonistů, kterými jsou i známé televizní osobnosti. Jde o jakési trefné momentky někdy až perverzního rázu. Vedle Franzových obřích obrazů působí fotografie Saudkové komorně až miniaturně.
Dvojici se podařilo vytvořit pozoruhodně kompaktní výstavu, jejíž vernisáž ještě ozdobila ukázka milostné scény baletu Zlatovláska a reprodukovaná hudbička Vladimíra Franze napříč různými žánry. Zrakem jsme tedy mohli pečlivě vnímat Franzovu extravagantní tvorbu a sluchem jeho jemnou duši.
