Mělo se to jmenovat Bláznem ve své vsi. V Humpolci vystavují solitéry Vysočiny i kapli ze sila

Na cestě mezi Prahou a Jihlavou můžete přes léto zabloudit do kraje, o němž Ivan Martin Jirous prohlásil: „Už dlouho jsem/ nenapsal báseň/ co když za chvíli umřu/ a nezůstanou po mě texty/ o kraji/ který jsem tolik miloval.“ Jirousovy verše vybral Miloš Doležal, jeden z kurátorů, a zařadil je do doprovodné publikace. Vyznání lásky ke kraji tak dotváří melancholickou atmosféru výstavy.

Hosty ArtCafé byli Emma Hanzlíková, Jiří Příhoda a Marcela Straková (zleva). |foto: Soňa Nováková

 „Já osobně nemám problém s tím, že jsme tuto krajinu označili za krabatou a mrchovatou. Vycházeli jsme z textů a historek o tomto kraji, které nashromáždil Miloš Doležal,“ komentuje další z kurátorek Emma Hanzlíková název v pořadí už čtvrté výstavy humpolecké zóny pro umění, která nese titul Vrchovina, krabatina, mrchovina: Solitéři Vysočiny.

„Uvažovali jsme také o názvu Bláznem ve své vsi,“ doplňuje ředitelka 8smičky Marcela Straková a naznačuje tak, jak v očích okolí mohli působit někteří umělci vybraní na výstavu.

Objevování polozapomenutých jmen

Výstava propojuje velké umělce spjaté s Vysočinou, jako je Jan Zrzavý nebo Bohuslav Reynek, se jmény možná méně známých, nebo dokonce polozapomenutých výtvarníků, jako jsou malíř a sochař Jiří Bašta nebo malíři Stanislav Hynek Doležal či Jiří John.

Melancholická nota v humpolecké 8smičce: Velký pátek Jindřicha Pruchy a Údolí smutku Jana Zrzavého.|foto: 8smička

„Podívali jsme se na umělce, kteří se na Vysočině narodili. Vedle toho jsou tu výtvarníci, kteří se narodili v Praze, ale hledají únik a samotu, což je zavedlo na Vysočinu. Sem patří třeba žijící autor, ilustrátor a typograf s vlastním nakladatelstvím Luboš Drtina. A pár umělců jako Stanislav Doležal a Jindřich Prucha je skoro zapomenutých a nezmiňují se o nich ani akademické dějiny. Vybíral je opět Miloš Doležal. Výběr ale rozhodně není konečný,“ objasňuje Hanzlíková kurátorský klíč, na němž se velkou měrou podílel Miloš Doležal, který z časových důvodů nemohl přijmout pozvání do studia.

Plechovky od okurek místo zlacení

„Přemýšleli jsme, co udělat na závěr, aby výstava získala až takovou hudební gradaci, když jsme v kraji Mahlera. Velmi mě zaujal objekt Želivské monstrance, kterou Miloš Doležal vybral do výstavy,“ popisuje architekt výstavy a umělec Jiří Příhoda vznik své působivé kaple ze sila. Neobvyklou a působivou instalací, v níž se nachází monstrance, výstava vrcholí.

Želivská monstrance byla léta zazděná v klášterní zdi. Teď ji můžete vidět v jedinečné kapli v humpolecké 8smičce. |foto: 8smička

Monstranci z plechovek od okurek a dna zavařovačky tajně vytvořili želivští řeholníci. V 50. letech se z mnichů nedobrovolně stali vězni kláštera, který komunistická Státní bezpečnost zrušila a přeměnila na internační tábor.

Když je potřeba vyjádřit víru, na materiálu nezáleží.
Jiří Příhoda

Monstranci zazděnou v klášterní zdi náhodně objevili dělníci v 90. letech při rekonstrukci objektu. Po skončení výstavy se monstrance vrátí opět do kláštera. 

Co je to Prtivoko, jak zní Mahlerova sonáta v podání opeřených pěvců a kdo jsou podle ředitelky 8smičky Marcely Strakové tzv. nevyoraní? Poslechněte si celé ArtCafé, jehož telefonickým hostem byl Stanislav Abrahám, audiovizuální performer a jeden ze tří autorů site-specific instalací přidružených k výstavě. Hudbu zaměřenou na festival Recpect vybíral a komentoval Petr Dorůžka: