Martin Lubenov´s Jazzta Prasta: Impressions
Bulharský romský akordeonista Martin Lubenov studoval jak klasickou hudbu, tak i jazz v Sofii a později ve svém novém domově, ve Vídni. Stejnou měrou se ale do jeho stylu otiskla tradice balkánských svatebních kapel, v nichž hraje akordeon s dechovými nástroji a bubny.
V současné době vede Lubenov dvě kapely - šestičlenný Orkestar, a tříčlenné jazzové combo. Zatímco s Orkestarem hraje typicky balkánské taneční skladby s erudicí profesionálního virtuosa, s triem, které nazval Jazzta Prasta, kombinuje etnické vlivy s jazzovou improvizací. Na albu Impressions, najdeme ale navíc vlivy z Istanbulu, Vídně i ze Středomoří.
Akordeon patří k světově nejrozšířenějším nástrojům - zajímavé ale je, že v každém regionu se stal zdrojem zcela odlišného stylu. Nejvíce to platí v Latinské Americe - kde bychom mohli rozlišit více než desítku různých akordeonových žánrů.
Martin Lubenov se narodil v romské rodině v Sofii, jeho trio tvoří kytarista Angel Demirov, přezdívaný Raketa, a basista Mikhail Ivanov. Inspirace Martina Lubenova tvoří široké spektrum žánrů, moderní jazz i předválečný swing, tango i hudba Středomoří - a samozřejmě romská hudba z Balkánu. K nejvýznamnějším hudebním centrům Balkánu patří Istanbul, propojující evropské styly s orientálními.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Wiener Gürtel am Freitagnachmittag, Memórias de Porto Alegre, Madame Schebrak, Multiculti Paris.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
