Máchovi: S láskou i bez ní
Ani letošní první máj se neobešel bez líbajících se lidí u Máchovy sochy na Petříně. A asi jen málokdo si během dne nevzpomněl na začátek nejslavnější české básně – „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas…“.
Recitovat jej umí každý, kdo prošel českou školou. Karel Hynek Mácha zkrátka zůstává dál v povědomí české společnosti, která si v posledních letech čím díl tím častěji zase říká lid nebo národ. A zůstává tam jako básník lásky, ačkoliv jeho opus magnum o lásce v běžném erotickém a vztahovém smyslu vlastně skoro vůbec není.
Tak to ale zůstalo zadřeno pod kůží národa; snad proto, že se k tomuto neproblematickému výkladu uchýlila laciná školní didaktika; snad kvůli tomu, že se Češi podvědomě vyhýbají podstatným konfliktům, a ten bytostný, k němuž dochází v Máchově Máji, spoustu lidí upřímně děsí. Vždyť co je to za báseň lásky, když se v konci musíme dívat do propasti černé smrti, když nás básník odkazuje ke kontemplaci Nicoty, která nemluví, která však v podtextu organizuje a řídí celé lidské bytí? A tak se v obraně před upadnutím do básníkova osudového víru neurčité tmy propasti raději odkláníme k líbezným obrazům přírody, které Mácha umí nenapodobitelně vykreslit nejen ve své filozofické básni Máj, ale i ve zbytku svého velmi obrazného díla.
Všeobecný povrchní výklad Máchy, kterého sice považujeme za vynikajícího básníka (ach, ty metafory, ach, ty oxymórony), který se však zároveň jeví jako blouznivý fantasta, má leccos společného i s Máchovým odporem k tehdejšímu konceptu obrozenectví, který byl střižen na míru světu biedermeiru, v němž musel Mácha žít, jenž ale z duše nenáviděl. Mácha byl duch otevřený, cítil propojení se světem, jakkoliv byl bytostně svázán s českou historickou krajinou. Zatímco Mácha směřoval k otevřenosti, k putování „dál a dál…“, které nás kdesi na horizontu poznání snad přivede zpět k sobě, obrozenci spojeni kolem Tyla a Palackého zůstávali na malebné české zahrádce, kterou chtěli zúrodňovat a šlechtit dle své měšťansky limitované estetické a etické míry. A to bylo něco, co Mácha nemohl vystát, proto ta sžíravá ironie vůči obrozenecké skupině, k níž přesto Mácha nějak patřil; proto to totální míjení ve chvíli, kdy vychází Máj a kdy se Mácha setká k nepochopením prakticky všech důležitých lidí té doby, včetně Erbena, Tyla, Palackého.
AUDIO: Sněžka zdolána! Výškový rekord v českém vysílání připomněl začátky krkonošského turismu
Letos na prvního máje jsme se vydali po stopách Karla Hynka Máchy na cestě do Krkonoš. Jako každý rok nás čekal Máj, ale ponořili jsme se spíše do ducha Máchovy Pouti krkonošské. Vrcholem vysílání, pokud jde o nadmořskou výšku, byl odpolední přímý přenos ze Sněžky.
Mácha je počátkem moderního sebevědomého českého básnictví, které tak vstupuje i do světového kontextu. Jeho básně a literární útvary budou dál přitahovat čtenáře a interprety svou existenciální bezútěšností a ladností a přesností verše, neměli bychom však přehlédnout i zmiňované politické gesto směrem ke společenství, jež je dnes o to aktuálnější, neboť se podobně jako v Máchově době pereme v napětí mezi otevřeností světovou a sebestřednou malostí věčně malebného domova.
Lásky čas…jistě je a bude zas, v kontrastu ke kráse přírody a čistoty touhy však vystupuje jiný úkol: jít s poutníkem a na cestě se neztratit. A tady nám Máchova odvaha vidět temné stránky vlastního snažení pomůže mnohem více než vzpomínka na milostnou tragédii na pozadí přírodní idyly.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
