Lukáš Pulko se snaží dostat děti z ulice. Založil pro ně fotbalový klub Mongaguá

Stejné kluby jsou i v dalších městech – například v Krupce, Jablonci nad Nisou nebo v České Lípě.

„Začal jsem na tréninky chodit před dvěma, třemi roky. Byl jsem při těle, koukal jsem se, jak kluci hrají, zkusil jsem to a začalo mě to bavit,“ vzpomíná David Bihári.

„Hrajeme přátelská utkání s různými kluby, pravidelně třeba s FK Roma Předlice. 29. června jedeme na třídenní turnaj do Lipska. Nevěnujeme se jenom fotbalu, ale chceme, aby měli kluci nějakou motivaci, aby něco změnili – ať už venku, nebo ve škole. Takže kluci, kteří nemají dobrý prospěch a chování ve škole, tak na turné nejedou. Všechny je kontroluji a vysvětluji jim, že škola je to nejdůležitější,“ vysvětluje zakladatel klubu a trenér Lukáš Pulko.

Do ústeckého klubu chodí zhruba 30 chlapců od 7 do 17 let.

„Neřeším, jestli umí hrát fotbal, nebo ne. Nejdůležitější je, aby se nikde neflákali, aby na tern trénink došli. Ti starší kluci, kteří jsou na tom fotbalově líp, tak ty jsem zařadil do futsalových nebo fotbalových klubů, se kterými spolupracuji,“ popisuje svůj přístup k hráčům Pulko.

Dva nebo tři vybraní hráči se v létě dostanou také na tréninkový kemp FK Slovanu Liberec. „Mongaguá je něco jako začleňování kluků z ulice do fotbalových klubů. Bez fotbalu by byla u těch, kterým je 15, 16 let velká pravděpodobnost, že by spadli do drog. Protože tady se drogy prodávají jako rohlíky,“ uzavírá Lukáš Pulko.