Lubomír Martínek: Loučení

Prozaik, esejista a překladatel Lubomír Martínek pochází z Českých Budějovic, kde se 9. května roku 1954 narodil. Po smrti otce se stěhuje s matkou do Prahy, kde absolvoval strojní průmyslovku. Roku 1979 emigroval do Francie. Za svůj život vystřídal řadu zaměstnání, mimo jiné působil i jako námořník, díky čemuž procestoval kus světa a tyto cesty ovlivnily i jeho uměleckou činnost. Pro jeho tvorbu má exilová zkušenost zásadní význam. Vyrovnání se s novými společenskými okolnostmi i jazykem ovlivnilo jak jeho literární činnost, tak i jeho životní roli dobrovolného cizince. Člověka nezařaditelného a nezakotveného. Tyto charakteristiky se plně vztahují i na hrdinu povídky Loučení, která vyšla v roce 2007 ve sbírce Olej do ohně. Devět próz soustředěných v této povídkové knize představuje jeden z vrcholů Martínkovy tvorby, za nějž si vysloužil nominaci na cenu Magnesia Litera.

Do doposud poklidného soužití Alice a Damiána zasáhne zpráva o Alicině těhotenství. Pro zaskočeného Damiána je představa otcovství a výchovy dítěte naprosto nepřijatelná a nutí jej znovu podrobně uspořádat všechny důvody, které ho k takovému postoji vedou. Je to především tíživá zkušenost ze života v totalitním státě, kde dítě je nástrojem systémového ovládání rodičů i objektem manipulace. Je to i zkušenost emigranta, marně hledajícího ukotvení v cizím prostředí. Je to i ztráta víry v pozitivní budoucnost lidské společnosti vůbec. To všechno by ale nakonec nemuselo být důvodem k rozchodu s Alicí, kdyby tu nebyl ještě jeden zdánlivě docela banální problém.