Loď duchů

8. duben 2003

Alternativní pohled na jeden z titaniků, který nenarazil na kru, přináší Steve Beck v hororovém snímku Loď duchů. Neobvyklé prostředí dýchá z plakátů, stejně jako z lákavého obsahu: skupina záchranářů objevuje osamělou, opuštěnou loď, jejíž poslední volání se ozvalo roku 1953. Co se stalo a jaký démon za to může?

Loď duchů v zásadě představuje přesně to, co čekáme od vyřazovacího hororu s tématikou strašlivě strašidelného izolovaného místa. Domy duchů, nejrůznější chatky uprostřed lesů a studentské - náctileté horůrky tvoří samostatný podřadný žánr, do kterého nyní spadá i aktuální námořní horor - ale nemělo tomu tak být! Jméno producenta Roberta Zemeckise, režiséra hororu Pod povrchem a psychologického Trosečníka, nabízí jistou naději, že se film nezvrhne v nicneříkající krvavá jatka, ale hned po úvodní, mimořádně efektní scéně masového zavraždění pasažérů luxusní záoceánské lodi Antonia Graza, je jasné, že jemné mrazení a nesnesitelné napínáky nebudou hrát hlavní roli. První verze scénáře inklinovaly k thrillerové honičce, kdy se záchranáři zblázní na nalezené lodi a začnou se vyvražďovat, namísto aby hledali temnou bytost, která zrezlý parník ovládá, jako je tomu teď. Při srovnání s oblíbenějším hororem Kruh nabízí Loď duchů přímočařejší a konzistentnější scénář, ale té krve - té je tam opravdu moc a na špatných místech.

Bludný Holanďan Beringova moře

Pětice moderních lovců pokladů, maskovaných označením "záchranáři," vstupuje na čtyřicet let opuštěnou loď v Beringově moři, kde nacházejí tunu zlata a mnohem více problémů, které přímo souvisejí se zbytky mrtvých těl na všech palubách. Každý člen posádky brzy potká ducha šitého na míru a první umírají. Hrstka duchů je ve skutečnosti "hodná," alespoň mrtvý kapitán a malá holčička Katie nechtějí zabíjet, oni chtějí pomoci bojovat proti Démonickému Zlu skrytému v každém rezavém šroubku. Výbuchem záchranářské lodi startuje vyřazovačka s velmi, ale opravdu neskutečně průhledným koncem.

Většina leknutí pracuje na principu "co tam asi vidí?!"

Steve Beck, režisér Třinácti duchů, vesele cizopasí na ozkoušených vizuálních šocích bez špetky vlastního inovativního přístupu. Na druhou stranu zná své hranice a nepokouší se je překročit, takže i zkušený divák se několikrát lekne, i když většinou o šoku ví minutu předem. Rezavé, temné a skřípějící koridory opuštěné lodi jsou jen náhražkou za dřevěné, temné a skřípějící schody libovolného domu duchů, ale fungují klaustrofobicky a mrazivě. Silnou kapitolu tvoří vizuální efekty, které jsou tak nápadité, až místy korunují scény nadpřirozeným pocitem, jako když taneční sál vstane z mrtvých - vše, co se kdysi pádem ze stropu rozbilo, se opět složí a vyletí ke stropu. Finále, technologicky úchvatné a příběhově kýčovité až k mdlobám, pak dokáže, že vysoký rozpočet zajistí zázraky, ale ne uměleckou střízlivost filmařského štábu. Chcete-li si film skutečně užít, odejděte z kina pět minut před koncem.

A je to tady - co tam asi vidí?!

Gabriel Byrne, uznávaný a v poslední době nepochopitelný irský herec, nezklamal, ačkoliv z jeho úst padají nesmysly typu "uzle za hodinu" (jeden námořní uzel je sám o sobě rychlostí v námořních mílích za hodinu). K úpadku charismatického Byrneho patří vybírání horších a hrozných rolí, včetně postavy Satana v arnoldovském Konci světa a kněze-detektiva ve Stigmatech. V Cronenbergově Pavoukovi se zaleskl na přechodnou chvíli a zdálo se, že stoupá opět k kvalitním rolím, ale zcela nevýraznou interpretací kapitána v Lodi duchů naději zabíjí. Možná příště. Relativně solidní výkon Byrneho a jeho emancipované partnerky Julianny Marguilesové drží film nad hladinou totálních béček.

Gabriel Byrne nezklame, narozdíl od filmu

Beck se scénáristy Hanlonem a Poguem vytvořili film s mělkými charaktery a naprosto viditelnou neznalostí námořničení, ale podařilo se jim dát dohromady dvě scény, které jsou prostě tak nečekané a nezapomenutelné, že před nimi ustoupí zbytek filmu. Nejdříve to jsou úvodní jatka, masovější verze první scény Kostky, za použití jednoho jediného drátu. V tomto bodě, hned na začátku, se stanete obětí silného, plánovaného a hororového znechucení, které vyvěrá z vnitřností a nutí mozek otáčet hlavu mimo plátno. Druhý mocný dojem zanechá klipové retro zdůvodňující smrt těch, kteří se nepotkali s drátem. Až půjde Loď duchů na filmové smetiště, tento sestřih může koupit MTV pro noční vysílání. Nic víc ve filmu nenajdete, je-li vám ale patnáct let a nevíte, co přesně znamená "hra na vyřazovačku" a "krvavá jatka," Loď duchů vás dobře zasvětí.

Související odkazy: oficiální stránka

Loď duchů (Ghost Ship, USA 2002) Hrají: Gabriel Byrne (Murphy), Julianna Margulies (Epps), Ron Eldard (Dodge), Desmond Harrington (Ferriman), Isaiah Washington (Greer), Alex Dimitriades (Santos), Karl Urban (Munder); Scénář: Mark Hanlon, John Pogue; Hudba: John Frizzell; Režie: Steve Beck; 91 minut, titulky

autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.