Loď duchů
Alternativní pohled na jeden z titaniků, který nenarazil na kru, přináší Steve Beck v hororovém snímku Loď duchů. Neobvyklé prostředí dýchá z plakátů, stejně jako z lákavého obsahu: skupina záchranářů objevuje osamělou, opuštěnou loď, jejíž poslední volání se ozvalo roku 1953. Co se stalo a jaký démon za to může?
Loď duchů v zásadě představuje přesně to, co čekáme od vyřazovacího hororu s tématikou strašlivě strašidelného izolovaného místa. Domy duchů, nejrůznější chatky uprostřed lesů a studentské - náctileté horůrky tvoří samostatný podřadný žánr, do kterého nyní spadá i aktuální námořní horor - ale nemělo tomu tak být! Jméno producenta Roberta Zemeckise, režiséra hororu Pod povrchem a psychologického Trosečníka, nabízí jistou naději, že se film nezvrhne v nicneříkající krvavá jatka, ale hned po úvodní, mimořádně efektní scéně masového zavraždění pasažérů luxusní záoceánské lodi Antonia Graza, je jasné, že jemné mrazení a nesnesitelné napínáky nebudou hrát hlavní roli. První verze scénáře inklinovaly k thrillerové honičce, kdy se záchranáři zblázní na nalezené lodi a začnou se vyvražďovat, namísto aby hledali temnou bytost, která zrezlý parník ovládá, jako je tomu teď. Při srovnání s oblíbenějším hororem Kruh nabízí Loď duchů přímočařejší a konzistentnější scénář, ale té krve - té je tam opravdu moc a na špatných místech.
Pětice moderních lovců pokladů, maskovaných označením "záchranáři," vstupuje na čtyřicet let opuštěnou loď v Beringově moři, kde nacházejí tunu zlata a mnohem více problémů, které přímo souvisejí se zbytky mrtvých těl na všech palubách. Každý člen posádky brzy potká ducha šitého na míru a první umírají. Hrstka duchů je ve skutečnosti "hodná," alespoň mrtvý kapitán a malá holčička Katie nechtějí zabíjet, oni chtějí pomoci bojovat proti Démonickému Zlu skrytému v každém rezavém šroubku. Výbuchem záchranářské lodi startuje vyřazovačka s velmi, ale opravdu neskutečně průhledným koncem.
Steve Beck, režisér Třinácti duchů, vesele cizopasí na ozkoušených vizuálních šocích bez špetky vlastního inovativního přístupu. Na druhou stranu zná své hranice a nepokouší se je překročit, takže i zkušený divák se několikrát lekne, i když většinou o šoku ví minutu předem. Rezavé, temné a skřípějící koridory opuštěné lodi jsou jen náhražkou za dřevěné, temné a skřípějící schody libovolného domu duchů, ale fungují klaustrofobicky a mrazivě. Silnou kapitolu tvoří vizuální efekty, které jsou tak nápadité, až místy korunují scény nadpřirozeným pocitem, jako když taneční sál vstane z mrtvých - vše, co se kdysi pádem ze stropu rozbilo, se opět složí a vyletí ke stropu. Finále, technologicky úchvatné a příběhově kýčovité až k mdlobám, pak dokáže, že vysoký rozpočet zajistí zázraky, ale ne uměleckou střízlivost filmařského štábu. Chcete-li si film skutečně užít, odejděte z kina pět minut před koncem.
Gabriel Byrne, uznávaný a v poslední době nepochopitelný irský herec, nezklamal, ačkoliv z jeho úst padají nesmysly typu "uzle za hodinu" (jeden námořní uzel je sám o sobě rychlostí v námořních mílích za hodinu). K úpadku charismatického Byrneho patří vybírání horších a hrozných rolí, včetně postavy Satana v arnoldovském Konci světa a kněze-detektiva ve Stigmatech. V Cronenbergově Pavoukovi se zaleskl na přechodnou chvíli a zdálo se, že stoupá opět k kvalitním rolím, ale zcela nevýraznou interpretací kapitána v Lodi duchů naději zabíjí. Možná příště. Relativně solidní výkon Byrneho a jeho emancipované partnerky Julianny Marguilesové drží film nad hladinou totálních béček.
Beck se scénáristy Hanlonem a Poguem vytvořili film s mělkými charaktery a naprosto viditelnou neznalostí námořničení, ale podařilo se jim dát dohromady dvě scény, které jsou prostě tak nečekané a nezapomenutelné, že před nimi ustoupí zbytek filmu. Nejdříve to jsou úvodní jatka, masovější verze první scény Kostky, za použití jednoho jediného drátu. V tomto bodě, hned na začátku, se stanete obětí silného, plánovaného a hororového znechucení, které vyvěrá z vnitřností a nutí mozek otáčet hlavu mimo plátno. Druhý mocný dojem zanechá klipové retro zdůvodňující smrt těch, kteří se nepotkali s drátem. Až půjde Loď duchů na filmové smetiště, tento sestřih může koupit MTV pro noční vysílání. Nic víc ve filmu nenajdete, je-li vám ale patnáct let a nevíte, co přesně znamená "hra na vyřazovačku" a "krvavá jatka," Loď duchů vás dobře zasvětí.
Související odkazy: oficiální stránka
Loď duchů (Ghost Ship, USA 2002) Hrají: Gabriel Byrne (Murphy), Julianna Margulies (Epps), Ron Eldard (Dodge), Desmond Harrington (Ferriman), Isaiah Washington (Greer), Alex Dimitriades (Santos), Karl Urban (Munder); Scénář: Mark Hanlon, John Pogue; Hudba: John Frizzell; Režie: Steve Beck; 91 minut, titulky
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
-
O. Henry: Vánoce na objednávku. Když bohatý zlatokop zatouží o Vánocích obdarovat maličké
-
Peter Turrini: Josef a Marie. Štědrovečerní příběh dvou důchodců
-
Vladislav Vančura: Šlépějemi krále Přemysla. Král železný a zlatý a jeho hledání vyvolené ženy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.