Linda Marshall Griffiths: Širší než nebe. Rozhlasové drama o světě ženy ve vigilním kómatu

Ella leží v nemocnici a zdá se, že je zcela v bezvědomí. Nereaguje na otázky lékařů ani své dcery, nehýbe se, ani neotevře oči. Přesto však vnímá vše, co se kolem ní děje. Hra anglické dramatičky Lindy Marshall Griffithsové nám rozkrývá, jak se cítí člověk, který je uvězněn ve svém těle, a také, co prožívají jeho blízcí.

Kde to jsem? Jak jsem se... Jak jsem se... Tma, pak světlo. Jak jsem se...
Vzbuď se.
Co? Vzbuď se. Jsem vzhůru. Jsem vzhůru? Ne, já spím... Pořád spím.

Vztek, smutek, zloba, bezradnost, stesk, sebelítost, strach a především bezmoc... To jsou pocity jak samotné hlavní hrdinky, tak její dcery Charlie. Ta si navíc vyčítá, že za zdravotní stav své matky může ona sama, protože ji srazilo auto, když spolu jely ve tmě a v dešti na kole.

Petra Špalková při natáčení hry Širší než nebe|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Díky mnoha neurologickým vyšetřením se však přijde na to, že Ella není jen pouhou prázdnou nádobou, ale je schopna komunikovat, ačkoli k tomu nemůže použít své končetiny, hlas ani mimiku. K navázání kontaktu slouží magnetická rezonance spolu s dalšími přístroji. Právě ty inspirovaly hudebního designera Ondřeje Gáška k vytvoření jedné z rovin hudební kompozice i její instrumentace:

Tělo Elly je ovládáno různými přístroji, díky kterým je však stále naživu. Zvolil jsem modulární syntezátor, který mi pomohl ztvárnit jak Ellin puls, jenž jsem různě rytmizoval, tak i zvuk arzenálu nemocničních přístrojů.

Ondřej Gášek, hudební designer

Gášek však při tvorbě hudby nezůstal jen u syrových, atonálních a technicistních zvuků – pípání, bzučení a šumění, ale vytvořil také emotivně a lyricky laděnou atmosféru. K tomu mu sloužilo především violoncello, jehož zvuk však záměrně není rozpoznatelný.

Šlo mi o skutečné emoce, které umí violoncello navodit svou přirozenou barvou. S touto vlastností jsem pracoval dál, ale již v abstraktní digitální formě, kdy mi tento instrument mohl nabídnout iluzi velkého smyčcového tělesa, ale zároveň i temné plochy někde na dně oceánu za horizontem vlastní duše...
Ondřej Gášek, hudební designer

V citlivé režii Petra Mančala vznikla rozhlasová hra s niternými hereckými výkony, z nichž je třeba vypíchnout především Petru Špalkovou v titulní roli Elly a Annu Klusákovou jako její dceru Charlie. Obě dvě stály před těžkým úkolem, jak co nejpřesněji ztvárnit složitou životní situaci, jež však herecky spočívá především v monolozích. Ačkoli spolu herečky ve hře komunikují, Ella na otázky či zoufalé promluvy své dcery reaguje pouze ve své hlavě. Charlie ji tedy nemůže slyšet a má tak pocit, že mluví „do zdi“. Hra Širší než nebe (Sky is Wider) Lindy Marshall Griffithsové však dává naději, že i zdánlivě marné pokusy navázat spojení s člověkem v bezvědomí mají smysl.