Lenka Cvrčková: Čínská hudba se stále víc přiklání k Západu
Sinoložka a hudebnice ve své odborné práci skloubila oba obory. „Mým cílem se stala snaha porozumět čínské hudbě,“ vysvětluje mladá žena, která vedle Jihočeské konzervatoře a sinologie na pražské filozofické fakultě studovala i na Šanghajské hudební konzervatoři. Repríza z 15. února 2018.
Spolu s tím, jak v Číně ubývá posluchačů tradiční hudby, ubývá i hráčů na tradiční nástroje. V současnosti je v Číně vidět, že se stále drží západních trendů, a to nejen ve vážné hudbě, ale i v oblasti pop-music. Jsou tam populární stejné žánry jako u nás. Velkou tradici má v Číně i jazz, který se už ve 30. letech provozoval ve velkých městech, zejména v Šanghaji, a na tuto tradici se od osmdesátých let minulého století navazuje. Zároveň ale vznikají takové rarity, jako jsou rockové a popové skupiny, které využívají zvuku tradičních nástrojů v upravené podobě. Na poslech to bývá docela zajímavé.
Jde o výrazný příklon k západním trendům. Ten trvá od 80. let minulého století a souvisí s takzvanou modernizací čínské hudby, která započala na přelomu 19. a 20. století.
V důsledku rozchodu s tradicí hrozí, že většina lidové hudby, jíž není věnována dostatečná pozornost, úplně vymizí.
Kromě mnoha informací o čínské hudební kultuře a funkci hudby ve společnosti zazní v pořadu i neobvyklá ukázka čínského aranžmá evropské klasiky. A ovšem také ukázky zvuku některých tradičních nástrojů. Na jeden z nich – čínské housličky s rezonančním tělesem potaženým kůží krajty mřížkované – Lenka Cvrčková ve studiu i zahrála. Čínskou hudbu provozuje v souboru Pražské S-ču, což znamená „bambus a hedvábí“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.