Kritik by měl být spíš samotář

10. listopad 2017

Pod titulkem Odmítnout žvanění zveřejnil Anketu o literární kritice kulturní čtrnáctideník A2. Celé toto 20. číslo je ostatně tematizováno literární kritikou.

Hlavní studii – Konverzace a svědomí – s podtitulem: Co soudit o soudech literární kritiky dodal Martin Pokorný. Ve své akademické úvaze mimo jiné sděluje: „Neboť veškeré vědění, jímž literární věda disponuje, je ve vztahu k hodnotě díla buď vnější, nebo povrchové. Vnější jsou znalosti o autorovi: kde se vzdělával a jaké měl přátele, kolik energie věnoval studiu a kolik psaní, kdo všechno si ho vážil. Ale každý ví, že na potrhlé nauky se často vynakládá stejné úsilí jako na ty správné, a každý ví, že přátelství i obdiv inteligentních lidí se mnohdy upíná kuriózními směry. Pokud jde o znalosti, jež jsem označil za ´povrchní´ (tedy znalosti jazyka, básnických forem, topoi, narativních vzorců a podobně), přese všechnu úctu k velikánům literární vědy musíme jejich odbornost poměřovat tím, o čem literární díla pojednávají. A ať už jde o smysl dějin a osud lidstva, nebo o vnitřní hnutí třeba jen jedné lidské duše – opravdu chceme věřit, že počítání slabik a znalost lexikálního vývoje, zběhlost v citátech a rychlé nacházení podrobností poskytují k těmto tajemstvím nějaký zvláštní klíč?“

Nástroje k porozumění se zkrátka nehledají snadno

Natož, pokud se zámků k jejich otevírání ujmou například „ovlivňovači“. Kdo že to je? Z glosy Petra Fischera: „Kritik je vykladač, interpret, často povrchně či jinak psychologizující, jindy až mysticky založený, ale nikdy nezůstává na rovině obchodně či zážitkově textové. Influencer naopak nejvíce, ba téměř výhradně pracuje v této vrstvě. Pokud interpretuje, pak jenom proto, aby ovlivnil či odklonil tok informací, tok slov, tok zboží.“

Funguje stále kritika jako bytostná součást společenské konverzace?

V Literárním zápisníku otištěném v srpnu ve čtrnáctideníku A2 se literární historik a teoretik Petr A. Bílek zamýšlel, jak oproti stavu před deseti lety mizí z veřejného prostoru jak literatura, tak její reflexe. Příběh pokračuje srovnáním kvantitativního i kvalitativního úpadku tištěných médií, konkrétně deníků, v dávné minulosti spojovaných s literární a kritickou elitou. „Zajímavé knihy tu ignorují, zatímco autorům se smyslem pro PR zobají z ruky,“ zmiňuje autor v článku nazvaném Hlavně aby bylo co hltat. Stojí zato v 17. čísle Advojky si jej nalistovat a přečíst celý.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...