Konec punku v Helsinkách
O punkové hudbě, vzpourách i nucených přizpůsobeních, o propadajícím se městě a uzavřených hranicích je nový román Jaroslava Rudiše. Autor jej rozvrhl do dvou dějových linek, díky nimž se zde poutavě protíná minulost s přítomností, ideje a ideologie i lidské osudy.
„Zapálí si, dopne bundu až ke krku, hodí do sebe prášek proti smrti a jde. Ulice je jako poušť. Fouká to a pod trubkami se převalují duny barevného listí.“ Ole je čtyřicátník, bývalý punker z kteréhosi německého města, kdysi příslušného k tzv. východnímu bloku, přesněji řečeno k Německé demokratické republice. Ale to je minulost, teď je Německo sjednocené a město nebezpečně podkopávané moderní dálniční sítí. Ole provozuje bar s názvem Helsinky, jakousi záchrannou stanici pochybných a nejistých existencí, lidí středního věku, pamětníků socialistického světa a příslušníků generace, kterou ovšem ani současný, k výdělku zaměřený kapitalistický svět neohromuje. Zdánlivě bezcílně se zde vedou rozhovory o minulosti, která není hodnocená jako lepší nebo horší, jen kupodivu jako by byla nezapomenutelná, jako by z ní nebyl možný přestup do smysluplné budoucnosti. To je možná kouzlo, jež navozují Oleho „zapomenuté“ Helsinky – bezčasí.
„Tohle je můj tajnej deník a já mám Angst že jsem v tom a jestli jo tak Helmuta zabiju protože si nedal bacha i když říkal že si bacha dává vždycky…“ Příběh mladičké dívky žijící v severomoravském Jeseníku v někdejším Československu se odehrává v roce 1987. V ich-formě zapisovaný deník líčí zrod vzpurné punkerky. Šestnáctileté děvče, jehož jméno nám autor neprozradí, zkouší také najít vlastní výraz, svůj prostor v místech, která usilují o to zformovat ji do potřebného, užitečného a poslušného tvaru.
Až postupně čtenář zjišťuje, že příběh Oleho souvisí s příběhem české dívky. Jeho vzpomínky patří do její současnosti. Zatímco on se k ní nutkavě vrací, znovu dohledává místo jejich setkání i zřejmou tragédii, v níž jejich krátkodobý vztah vyústil, ona se k setkání teprve přibližuje, dorůstá do ní. Jaroslav Rudiš časové linie posunul, takže tenze, která vznikla, působí překvapivě i velmi nápaditě.
Podobně jako v Nebi pod Berlínem nebo v Grandhotelu, Jaroslav Rudiš ve své knize sleduje postavy svérázné, trochu podivínské, „vyšinuté“ z jakéhokoliv hlavního proudu. Mluví jejich jazykem, srozumitelně a přirozeně. Nenavrhuje jim ani čtenářům „nejlepší“ řešení, nerozhoduje jejich zápasy, jen o nich ví a nechává je znít. Lehce tak dociluje, že se jeho kniha výborně čte.
Jaroslav Rudiš, Konec punku v Helsinkách, Labyrint, Praha 2010, 268 s.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
