Komunistické Československo pohledem ženy. Alice Horáčková objevila tajemství Neotevřených dopisů

Alice Horáčková, původně novinářka, debutovala v roce 2014 biografickou knihou Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale, která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera pro objev roku. Teď vydala svou v pořadí třetí knihu, nazvanou Neotevřené dopisy. Jde o dokumentární román, v němž se Alena, dcera kapitalisty a umělkyně, vrací ve svých vzpomínkách formou dlouhého monologu od konce 2. světové války přes normalizaci až po Sametovou revoluci.

Alici Horáčkovou fascinují tajemství. A ta také ctí

Alena žena svobodná duchem, umělkyně, dcera, matka i manželka významného českého malíře.

Alice Horáčková: Neotevřené dopisy|foto:Nakladatelství Argo

„Objevila jsem ji čirou náhodou, na jednom večírku u přátel, kde vyprávěla o svém muži a neotevřených dopisech, které objevila v šuplíku po jeho smrti,” vypráví Horáčková. Vyprávění paní „Aleny” jí natolik zaujalo, že se daly do řeči. Pak se začaly setkávat pravidelně. Všechny příběhy, které skutečná „Alena“ vyprávěla, přišly spisovatelce natolik zajímavé, že se je rozhodla románově zpracovat. Kdo se ale doopravdy skrývá za postavou Aleny a jejího románového manžela Járy, ovšem spisovatelka neprozradí.

Totalita je v české literatuře zaznamenána většinou pohledem mužů

„Tajemství je jedna z věcí, která mě k lidem, o kterých píšu, přivádí. Je to takový pokus dostat se do hloubek, kam člověk běžně nemůže. Je paradoxem, že neznámých lidí se dokážeme ptát víc na tělo,” říká Alice Horáčková.

Ze křtu Neotevřených dopisů od Alice Horáčkové.|foto:Nakladatelství Argo

„Totalita je v české literatuře zaznamenána většinou pohledem mužů. Zajímal mě pohled ženy vedle výjimečného muže,” dodává. Při psaní jí byly skutečné události oporou, konkrétní situace pak ale „cedila” skrze sebe, vlastní prožívání a emoce.

Dialog skrytý v jednom dlouhém monologu

Pro svou téměř dvousetstránkovou knihu Horáčková zvolila formu monologu, do kterého je dialog schován a kdy dotazujícího pouze tušíme. „Nejtěžší část práce na psaní knihy je najít tón. Jakmile ho najdete, pak už je psaní čirá radost,” popisuje svůj tvůrčí přístup autorka. „Když píšete faktograficky, pak vás fakta můžou svazovat. Je to na jednu fascinující, ale na druhou stranu jsou to během psaní trošku otěže. Někdy je dobré se jich pustit,” myslí si Alice Horáčková.

Poslechněte si celé ArtCafé, kde hrála hudba z nového alba Marianne Faithfull podle výběru Pavla Klusáka a kde byla také řeč o uruguayské básnířce Idě Vitale, která letos získala cenu Cervantesovu cenu.