Komedie

PhDr. Daniela Hodrová, letos už sedmapadesátiletá, patří v české literatuře k autorům dvoudomým. Jako dlouholetá pracovnice Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR se zabývá otázkami literární teorie - na svém kontě má jak významné práce samostatné, tak cenné práce kolektivní. Dá se bez nadsázky říci, že jméno Daniely Hodrové patří v současném českém myšlení o literatuře k těm několika neopominutelným. Současně je však Daniela Hodrová i beletristkou, autorkou pěti románů a jedné prózy o Praze. S vydáním prvotiny Podobojí počkala až do roku 1991, kdy jí bylo 45 let. V té chvíli bylo čtenářům i kritice jasné, že do literatury vstoupila autorka již zralá, suverénní tvůrkyně s bohatou fantazií a osobitým jazykem.

Komedie|foto: www.kosmas.cz

Literární svět Daniely Hodrové, to je současná Praha, konkrétně Vinohrady, místo jejího dětství, mládí i zralosti. Olšanské hřbitovy, v jejichž sousedství kdysi žila, tvoří důležité místo, jakési jeviště, na němž defilují živí i mrtví, a to nejen lidé z její rodiny a blízkého příbuzenstva, lidé veřejnosti většinou neznámí (s výjimkou otce Zdeňka Hodra, který byl hercem). Autorka zatahuje do děje docela bez problémů i osobnosti třeba z 19. století - Čelakovský, Němcová či Zdeňka Havlíčková tu ožívají, aniž se ovšem stávají figurami historického románu. Když má třeba přivést na scénu autorku Babičky, stačí jí k tomu dvě věty. "Nevěří vlastně i ona, stejně jako ti na Olšanech, že jednoho dne všichni mrtví oživnou a vrátí se do svých domovů? Dokonce i pan Turek, ačkoli patří k těm vědoucím, tomu čas od času věří, i když se k tomu nepřizná. - Hynku! Volá už dlouho, doufá, že se syn ozve, pokaždé, když se sem dolů z Vyšehradu vypraví, musí ho znova hledat. Schovává se jí, jako když byl malý a schovával se pod stolem. Anebo ji trestá za to, že u něho nebyla, když umíral? Už si nevzpomíná, co jí tenkrát zabránilo, aby přijela dřív, nejspíš i ona byla nemocná. Dosud je nemocná, ví to i bez doktora Čejky, tam, kde nosila děti, ji ta nemoc hryže. Hynku! Nebyl počat z lásky, on ani ostatní děti, snad ji má za zlé i to, proto se neozývá. Nechápe, proč stále zapomíná, kde hoch leží - copak je ten hrob zakletý?"

Zvláštní blízkost, ba prostupování minulých dějů se současnými brání tomu, abychom román Komedie označili za prózu autobiografickou (přestože jsou tu dokonce publikovány autentické rodinné fotografie). Ale nemůžeme ho označit ani za příběh historický, přestože autorčina znalost literárních dějin a dobových reálií od národního obrození až do současnosti je důkladná a spolehlivá. O čem tedy Komedie je? Na chlopni přebalu čteme slova (snad autorčina), že je to "příběh o lásce a smrti, vině a pokání, úzkosti a naději, o psaní a nemožnosti psaní. - Je to román-útočiště i román-past, v němž z útržků osudů, skutečných i smyšlených, někdy věrně vyprávěných, jindy snově či groteskně pokřivených, vyvstává komedie duše a světa, drásavá i jímavá zároveň."

K tomu je třeba poznamenat, že také tento román Daniely Hodrové je třeba číst pečlivě a soustředěně, s návraty na předchozí stránky, s domýšlením naznačeného. To věru není plážová četba jako prózy Vieweghovy či Šabachovy. Hodrová se obrací ke čtenářům vyspělým a současně dostatečně citlivým. Takže žádný bestseller, zato kniha, která se z knihovny nevyřazuje, protože si říká o opakované čtení.

Jaromír Slomek

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.