Kodaňská bubenice Milese Davise. Marilyn Mazur v Sedmém nebi Jaromíra Honzáka

To je případ dánské bubenice, perkusionistky a skladatelky Marylin Mazur, která 18. ledna slaví 68. narozeniny a které věnuje svoje lednové Sedmé nebe Jaromír Honzák.

„Marilyn Mazur upoutala Milese Davise už při živém provedení písně Aura a šel ji osobně pozdravit,“ říká Jaromír Honzák. „Za nějaký čas šla Marylin na Milesův koncert na známém festivalu v Molde a Miles si jí všiml, jak sedí na zemi přímo pod pódiem. Zavolal na ni, ať si jde zahrát, a po pauze se tak opravdu stalo. No a za několik dní se ozval telefon a Miles Davis pozval Marylin Mazur, ať za ním přiletí do New Yorku a jede na šňůru s jeho kapelou. Časem se ovšem jeho kapela rozrostla natolik, že byla pro pořadatele příliš drahá a Miles poslal Marylin domů.

Po roce ji však opět pozval na turné a v této druhé fázi jejich spolupráce se s Milesem hudebně velmi sblížili a pro Marilyn Mazur to byla zásadní životní zkušenost. Přesto se po nějakém čase rozhodla Milese opustit, vrátit se do Kodaně a začít pracovat na své vlastní hudbě, protože cítila, že nastal ten pravý čas. V roce 1989 založila Marilyn kapelu Future Song, se kterou natočila 4 alba. První eponymní vyšlo v roce 1992.“

Marilyn Mazur si pamatuje, že jako osmiletá si doma zatahovala závěsy a pouštěla si na gramofonu Stravinského Svěcení jara. K tomu si představovala, že ji imaginární učitelka baletu paní Misticolum učí magické baletní kroky. V devíti letech začala chodit na hodiny klasického klavíru a také baletu. Kromě toho psala své vlastní příběhy a básně a také si vymýšlela vlastní taneční kroky. Do jejího magického a tajného světa, který s nikým nesdílela, patřila i její raná hudební tvorba. Jak se vyvíjela dál a jaké písně byly v jejím životě zásadní, i o tom mluví Jaromír Honzák.