Klasik modernistou v Plzni

1. září 2003

Když se řekne Plzeň, vybaví si člověk mnoho věcí. Různé druhy piv, velké strojírenské závody nebo trampský festival. Pak jsou taky lidé, vesměs kulturně založení, které napadne - divadelní festival! Rok od roku je jich více, čím delší tradici si toto setkání divadelníků na západě Čech vytváří. Takže když Plzeň, tak Mezinárodní festival Divadlo!

Začínající sezóna v Česku je jakoby tímto téměř největším setkáním našich i cizích divadelníků, především tvůrců a teoretiků, neoficiálně zahajována. I já jsem se minulý rok mohl sám přesvědčit, že světové divadlo k nám nikde jinde nevstupuje tak plně, s čerstvou silou, a zároveň inspirativně. Tehdy jsem se také vylekal, ale zároveň se přesvědčil o tom, že moderní může být umělecká cesta vpřed i vzad. Můžu vše uvést na příkladu dvou podle mne nejlepších představeních 10. ročníku. W-Workers´ Circus jako adaptace Buchnerova Vojcka maďarského divadla Krétakor színház a opera Samson a Dalila plzeňského Divadla J. K. Tyla.

Z inscenace Macbeth

W-Workers´ Circus vzniklo v době, kdy je neustále ve střední Evropě na jevišti aktuální coolness dramatika. Spoustou prvků je jí inscenace podobná, oplývá výrazným naturalismem až vulgaritou, někdy odkrývá podvědomé bahno lidských pudů. V něčem výrazném se ale celá inscenace maďarských divadelníků od této upadající vlny lišila. Předně - hrálo se v opravdu nečekaných kulisách, jednalo se podle názvu o cirkusovou plochu, ta se ale rýsovala za velkými kovovými mřížemi i s herci samotnými. Nehrálo se tedy v kulisách plných krásného materiálu, ale v prostoru - vězení pro lidské duše a svobodnou aktivitu. Avšak především - nejednalo se o představení trochu povrchní a velmi beznadějné, nýbrž hrálo se o věcech jdoucích na kořen lidské psychické i fyzické existence. Upřímnost herecké akce přímo odzbrojovala, obdiv k akrobatickým kouskům interpretů byl vedlejší. Před námi se promenovali lidé ustrkovaní - lidé země, i lidé jimi manipulující - lidé rozumu, a my nevěděli, kde jsou hranice mezi člověkem a živočišným druhem, který se trochu zcivilizoval.

Výsledek a umělecké vyústění se tedy inspirovalo moderním naturalismem a dekadencí přechodu tisíciletí, na druhou stranu ale prapůvodním primitivismem. Nakonec vyřklo otázku: co má v životě skutečně hluboký smysl, když jsme obklopeni filozofií přežívání ze dne na den? Saint-Saensova inscenace opery Samson a Dalila si takovou otázku nesnažila pokládat, protože pracovala s něčím zásadně jiným. Veškeré dění na jevišti se odehrávalo kolem prapůvodního a věčného jakoby rituálního prostoru, který ozřejmuje smysl sám o sobě. Inscenátoři na druhou stranu také využili nejmodernější světelné techniky. Ta svou intenzitou a zaměřováním formovala celkový dramatický prostor, kdy jednání, gesta a intonace zpěvu postav byly zároveň jednoduché a přitom všeříkající. Známý biblický příběh se spojil s divadlem naprosto přirozeně a my se mohli těšit z harmonického uměleckého tvaru, který ukazuje druhou stranu možné cesty budoucí divadelní tvorby.

Z inscenace Oidipus král

Co je aktuální, si samozřejmě uvědomuje i celá dramaturgická rada Mezinárodního festivalu divadlo v Plzni. Proto hlavním tématem uměleckého setkání, konaného mezi 10. a 14. zářím (s divadelním epilogem mezi 15. a 19. zářím) je divadelní klasika a její nahlížení současnými tvůrci ze zemí Visegrádské dohody a dalších států. Půjde svým způsobem o reakci na význam a smysl hraní klasiky po vlivu moderny a postmoderny, také po 11. září 2001. Na jevišti se objeví Shakespeare, Sofokles, ale i dramatizace Puškina a třeba Bulgakova. Hrát se budou také inscenace, které by se klasikou stát v budoucnu měly. Nejlepší evropské soubory diváky pravděpodobně přesvědčí, že klasika, nahlížena očima své doby, má vždy význam. Ale jen při uchopení specifickým způsobem té které země a kultury, která ji zpracovává dle sebe. Takže pokud chcete vidět skutečně dobré evropské a světové divadlo, najeďte na festival.divadlo.cz a potom si můžete zajet přímo do centra dění uměleckého svátku.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?