Klářiny vztahy
Klára se živí psaním návodů k použití. Pozvolna se její texty stávají nepoužitelnými, ba přímo kontraproduktivními. Není divu, že se jednoho dne ocitne bez zaměstnání poté, co ve svém návodu k žehličce došla k závěru, že nejlepší je vůbec nežehlit. Následnou "kariéru" nezaměstnané Kláry sleduje inscenace Klářiny vztahy ve Studiu Švandova divadla.
Text úspěšné německé dramatičky Dey Loherové se nedrží klasicky vystavěného příběhu (jak jinak, když jde o současnou hru). Ten je místo toho rozbit do promluv jednotlivých postav, které však na sebe příliš kauzálně a dialogicky nenavazují. Hrdinové ve svých monolozích představují sami sebe a svou vizi světa. Díky tomu ale působí inscenace příliš staticky a rozvláčně. Debutující režisér Ivan Řezáč "instaloval" herce na téměř prázdné scéně a nechal je odříkávat texty spíše směrem k publiku než sobě navzájem. Děj se vleče v pomalém tempu, což naznačuje už úvodní zdlouhavá hra se světly a závěrečné nekonečné titulky promítané na zeď sálu.
Herecké souhře nenapomáhá ani scénografické řešení prostoru. Výtvarný objekt Aleše Hnízdila tvoří řada vztyčených prutů dělících scénu prostředkem na dvě poloviny. Kontrastní změť chaoticky uspořádaných prutů, odrážejících adekvátní stavy v duši, je umístěna poněkud stranou. Hrdinové pohybující se často na opačných stranách hradby ze vzpřímených rovných prutů spolu komunikují jen dost ztěžka (což má jistě symbolický význam, ale spádu to moc nepřidá).
Současný svět a vztahy mezi lidmi, tak jak jej předkládá Loherová, jsou zmatené a nejisté. Postavy tápou kolem sebe, mění své postoje a vztahy, a především se nemají k čemu upnout. Zatímco někteří již ztratili iluze a jen se protloukají životem (jako Klára), jiní si malují vysněné ideály, které ale nejsou schopni uskutečnit. Hlavní hrdinka Klára (Klára Pollertová-Trojanová) je stále stejně nepolapitelná a nepochopitelná, kdysi zraněná smrtí volnomyšlenkářského bratra a nyní zapouzdřená proti zranění. Její sestra Irene (Klára Cibulková) prochází značnou proměnou z upjaté domácí císařovny ve vášnivou ženu, ve které povolily stavidla potlačované vášně. Irenin manžel Gottfried (Kamil Halbich) je výraznou, ale zploštěnou papírovou karikaturou upjatého bankovního úředníčka pod pantoflem snícího o velkém romantickém vztahu a vzpouře.
Inscenaci zachraňuje atraktivnost textu populární autorky, výhodou je také intimní studiový prostor. Sympatická blízkost s jevištěm dokáže téměř vždy učinit divácký kontakt a zážitek intenzivnějším.
Nejposlouchanější
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Frank Bertrand: Poslední noc Tennessee Williamse. Bilanční monolog stárnoucího umělce
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
