Kerouac, Irving nebo Kesey. Druhá část výběru té nejlepší americké literatury ze seznamů povinné četby je tady
Na dobu mimořádných opatření, kdy studenti nemohou do školy, jsme nejen pro ně v Mozaice připravili sérii o tom nejlepším, co nám i dnes může nabídnout americká literatura. S naší stálou spolupracovnicí Hanou Ulmanovou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy rozebíráme tvorbu dvanácti vybraných autorů, kteří nejčastěji figurují na seznamech četby k maturitě.
Jack Kerouac
Osamělý poutník – tak nazval přední český anglista Martin Hilský Jacka Kerouaca, nejvýraznějšího prozaika a snad nejpopulárnějšího mluvčího beatnické generace. Svůj nejznámější autobiografický román Na cestě údajně napsal experimentální formou na jednu asi třiceti metrovou roli papíru bez odstavců a interpunkce, a to za pouhé tři týdny v roce 1951. Kniha je spíše lyrickou mozaikou jeho dojmů, názorů a myšlenek, které nasbíral během tulácké cesty napříč Spojenými státy, než silným příběhem.
William Styron
William Styron byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Ve svém díle se zabýval nejtemnějšími stránkami historie – v Evropě jde o holokaust, v USA o otroctví. Styron sám židovského původu nebyl, ale jeho žena Rose ano. Možná proto ho téma holokaustu tolik fascinovalo. V roce 1979 Styronovi vyšlo nejznámější dílo Sophiina volba, psychologický román o kolektivní vině a absolutním zlu. To zde představuje nacismus a jeho zhoubný vliv na společnost i život jednotlivce.
John Irving
Irvingův Garp se stal hrdinou své doby, mluvil ke všem věkovým kategoriím, ale oslovil především generaci mladších čtenářů. Ti veřejně vyjadřovali své sympatie k hlavní postavě románu Svět podle Garpa například tričky s nápisem „Věřím v Garpa”. Garp se stal ideálem, kterého mladí čtenáři chtěli dosáhnout – byl to zdravý atletický typ, měl životní elán, chtěl ve svém životě uspět. Svět podle Garpa je groteskní románová metafora zla v americké společnosti a strachu z něj, z části jde však také o parodii na tehdejší výstřelky feministického hnutí.
Ken Kesey
Přelet nad kukaččím hnízdem je dnes již kultovní film režiséra Miloše Formana. Založený je na neméně kultovním románu postmoderního amerického spisovatele Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, který se odehrává v blázinci. Hlavním hrdinou je pacient ústavu – rebel McMurphy. Jeho charakter, který se nebojí vzít zodpovědnost do vlastních rukou, symbolizuje boj za svobodu. Všeobecně přijímaný zákon a systém, kterému je potřeba se vzepřít, ztělesňuje vrchní sestra Ratchedová. V Československu se stal román kultovní díky paralele mezi blázincem a komunistickým režimem. V něm mohl často člověk přežít pouze když předstíral, že je hluchý a němý, podobně jako McMurphyho parťák náčelník Bromden.
Joseph Heller
Americký spisovatel Joseph Heller se ve svých novelách a románech zabýval převážně satirou. Výjimkou není ani jeho nejznámější román Hlava XXII. Vyšel poprvé v roce 1961 a jde o antimilitaristickou satiru, která pasuje na jakoukoli byrokracii, jež se vymkne kontrole. Poprvé se zde setkáváme s tím, že únik může být jediným možným řešením, nikoli zbabělost. V českém prostředí byl román populární hlavně po roce 1989 díky překladu Miroslava Jindry. Nejen v české slovní zásobě se výraz „Hlava XXII“ ustálil jako označení pro situaci, jež nemá řešení.
Vladimir Nabokov
Autor mezinárodní a kosmopolitní. Tak bychom mohli definovat Vladimíra Nabokova, který se narodil v roce 1899 v Petrohradu do zámožné šlechtické rodiny Nabokovů, ve které se denně hovořilo třemi jazyky: rusky, anglicky a francouzsky. V roce 1919 se rodina uchýlila do exilu, ve které Vladimír setrval do konce života, tedy do roku 1977. Své romány napsal převážně v ruštině, anglické verze se díky jeho jedinému synovi Dmitrijovi dočkala většina z nich. Do USA emigroval během války, aby ochránil svou manželku, která byla židovského původu.
Nabokov se stává naturalizovaným Američanem v roce 1945. Mezi hlavní témata jeho románů patří přistěhovalectví a exil, což je typické také pro americkou literaturu. Jeho nejznámějším dílem je však bezesporu román Lolita, který vyšel v roce 1955 v Paříži a až o tři roky později v USA. Lolita byla považována za „nejšpinavější knihu doby”, a to především kvůli ústřední problematice pohlavního zneužívání dětí, či možná dokonce znásilnění.
Související
-
Twain, Hemingway nebo Steinbeck. Vybíráme tu nejlepší americkou literaturu ze seznamů povinné četby
Na dobu mimořádných opatření, kdy studenti nemohou do školy, jsme nejen pro ně v Mozaice připravili sérii o tom nejlepším, co nám i dnes může nabídnout americká literatura.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
