Kepa Junkera: Galiza

Baskové tvoří v téměř 50milionovém Španělsku nepatrnou národnostní menšinu, jejíž populace je něco málo přes dva miliony – ale na své kulturní odlišnosti jsou patřičně hrdí. Trikitixu proslavil Kepa Junkera, padesátiletý hráč, který za sebou má dráhu dlouhou čtvrt století a dvacet alb.

Svojí poslední nahrávkou leckoho překvapil – Junkera totiž změnil kurs a tentokrát nehraje hudbu z Baskicka, ale z jiného španělského regionu, Galicie. Ta leží na nejzápadnějším výběžku Pyrenejského poloostrova, jazykově má mnohem blíž k Portugalsku nežli ke Španělsku a v jejím centru leží dobře známé poutní město Santiago de Compostela.

Junkera svůj poslední projekt koncipoval jako velmi štědře vybavené dvojalbum, které doprovází bohatě ilustrovaná knížka, jeho název zní Galiza, což je označená pro Galicii v místním jazyce.

Na dvojalbu věnovaném španělskému regionu Galicii si Kepa Junkera pozval řadu místních umělců včetně zpěvačky, považované za národní kulturní poklad, jmenuje se Uxía. Doprovod tentokrát tvoří vedle Junkerova akordeonu jen miniaturní portugalská kytara zvaná cavaquinho.

Pro hudbu Galicie jsou typické pronikavé ženské hlasy s ostrým rytmickým doprovodem tamburín. Jednu takovou čistě ženskou skupinu si Kepa Junkera pozval na své poslední album, tvoří ji celkem 9 zpěvaček a muzikantek, které vedle obvyklých tamburín hrají i na příbuzný bicí nástroj, který má ale na rozdíl od kulatých tamburín čtvercový tvar.

V odpolední Mozaice zazní výběr z těchto skladeb: Roman Urrazaren; Ruada; Unha Noite Na Eira Do Trigo; Terras Do Norte; Agarrado De Vilar De Cabeiras; Valse De Arousa; Rumba De Barciademera a Pasodoble Do Berbés.