Ke svátku Sukot

6. říjen 2006

Dnes večer začíná sedmidenní židovský Svátek stanů zvaný hebrejsky Sukot. Navazuje na jarní Svátek překročení - Pesach, který upomíná na vysvobození Židů z egyptského otroctví, a letní Svátek týdnů - Šavuot, spjatý s darováním Boží nauky, Tóry, na hoře Sinaj. Svátky Pesach a Šavuot společně učí, že od svobody fyzické je třeba dospět ke svobodě ducha, že jen v takovém prolnutí se člověk stává skutečně svobodným. S tímto vědomím pak děti Izraele putovaly do Zaslíbené země - a Sukot je symbolem této cesty, a vlastně cesty jako takové.

Obecně řečeno, každý člověk má cíl, ke kterému celý život směřuje. Někdo vědomě, někdo se jakoby nechává vláčet osudem, ale něco je přece jen všem lidem společné. Ať životem kráčejí tak či onak, jen na nich záleží, jak při tom naloží se svobodou svou i jiných, zda životem putují se svědomím. Tohle všechno si Židé během svátku Sukot připomínají četbou biblické Knihy Kazatel, připisované moudrému králi Šalomounovi. Když se v 1. století utvářel soubor židovského Písma, bylo nemálo těch, kdo Kazatele v kodifikované hebrejské Bibli odmítali. "´Pomíjivost, samá pomíjivost,´ řekl Kazatel, ´všechno pomíjí.´" Úvodní slova knihy předurčují celý její text. Ať se člověk pachtí sebevíc, nakonec nic nemá. Čím víc člověk ví, tím větší je jeho hoře, moudrý umírá tak jako hlupák. Ve světě není nic trvalé, vše je jen "honěním za větrem". Právo je znásilňováno, chudý utiskován. Člověk neví, co má milovat, a co nenávidět, spravedlivý i svévolný, dobrý i hříšný - všichni mají stejný úděl...

Mnozí moudří Izraele na počátku letopočtu varovali před takto bezútěšným textem. Zdálo se jim, že na člověka dolehne svým pesimistickým laděním, obávali se, že protiklady, s nimiž si čtenář nebude vědět rady, ho odvrátí od Boha. Přesto nakonec Knihu Kazatel do hebrejské Bible zařadili. Stalo se tak kvůli jedné jediné větě na závěr celého textu. Ta věta zní: "Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť v tom je člověk celý".

Suka

Těmi slovy nám moudrý král Šalomoun navždy vzkazuje, že to, co člověka činí člověkem, je bázeň před Bohem. Říká nám, že i když se v životě setkáváme se zlem a nespravedlností, nemělo by nás to zmást; naším posláním a privilegiem je usilovat o dobro a spravedlnost. Cítíme se zklamáni, stárneme, sužují nás nemoci, nedaří se nám - ale to nic nemění na tom základním: Jako lidé máme v každém okamžiku svůj velký úkol, svou odpovědnost. I kdyby svět kolem nás byl sebehorší, my se tím nemáme dát strhnout. Na tom u člověka nejvíce záleží.

V jazyce věřících bychom mohli hovořit o přijetí Boží svrchovanosti. V jazyce těch, kdo se k Bohu neupírají, nejspíše odkážeme k obyčejné slušnosti jako trvalé hodnotě v našem pomíjivém světě. Ve světě plném nesmiřitelných protikladů, činů ze spleti přání, touhy, pocitů a názorů. Svátek stanů Sukot je židovským svátkem, biblickou Knihu Kazatel přijali za svou i křesťané, ale poselství Kazatele je všelidské: "Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť v tom je člověk celý". Tento poslední Kazatelův výrok, míra k poměřování toho, co se v nás i kolem nás děje, je hebrejsky napsán ve starobylé Staronové synagoze v Praze hned vedle vstupního portálu do hlavní lodi. Kdo přichází i odchází, musí číst. Není to prostě věta pro jeden svátek.

Portugalští Židé v Amsterdamu slaví svátek Sukot (Autor: Bernard Picart, 1728)
autor: Leo Pavlát
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.