Kateřina Kněžíková: Na pedagogickou činnost mám „radárky“
Asi i pro ony „radárky“ je letos naše přední sopranistka jednou z mentorek pilotního ročníku MenARTu při Nadačním fondu Magdaleny Kožené. Na letošním celostátním happeningu ZUŠ Open se prezentují i její stipendisté, včetně koncertu v rámci Pražského jara.
„Nejde jen o to naučit je zpívat, tyto děti ještě nemají povědomí o technice, ale snažím se jim měnit náhled na celou profesi. Taky se je snažím odrazovat, ale nedaří se mi to: tři děvčata už se mi dostala na konzervatoř,“ přiznává se smíchem. Chválí si i fakt, že stipendisté docházejí společně se svými pedagogy, kteří jsou velmi otevření Kateřininým radám. Jak říká, je z toho pozitivně šokovaná a za tuto příležitost velmi vděčná.
Zdejší systém ZUŠ považuje unikátní a světově ojedinělý, proto „bychom si ho měli hýčkat, pedagogové by měli být oceňováni, děti by měly mít více výstupů, aby ze ZUŠ mohly jít na konzervatoř. Anebo když ne, mít na to aspoň ty nejlepší a nejkrásnější vzpomínky. Vždyť to přispívá k duševnímu vývoji každého z nás“.
„Žiji rychle a zběsile 365 dní v roce, poslední rok byl nejrychlejším rokem v mém životě,“ tvrdí Kateřina Kněžíková, která má v občanském průkazu jméno Plachetková. Po druhém porodu nastoupila do rozjetého vlaku, rovnýma nohama do úspěšné kariéry v řadě oblastí.
Těhotenství mi velmi prospělo. Jednak jsem klidnější, neřeším banality a nesmysly, ale i po technické stránce se mi zpívá líp. Uvědomila jsem si, kde ta naše dechová opora vlastně je.
Už dávno není jen ve škatulce mozartovské pěvkyně, k níž později přidala škatulku belcantovou: v jednom týdnu je schopna prostřídat účinkování v koncertním provedení Wagnerova Zlata Rýna, odzpívat titulní roli Martinů opery Julietta, sopránový part v oratoriu Arthura Honnegera Král David i Zuzanku v Mozartově Figarově svatbě. Neřeší ani žánrové škatulky, ani hlasový obor, „zpívám to, co mi jde do krku a je to jen na mou odpovědnost“. Zároveň ale přiznává, že ještě bližší než opera jsou jí kantátová a písňová tvorba: na podzim připravuje vlastní intimní písňový recitál.
S manželem Adamem Plachetkou a dvěma malými dcerkami jsou doma v Praze i ve Vídni, ale patřičně pyšná je na své severomoravské kořeny, které jí prý daly bodrost a přímočarost. Kočovný život daný především Adamovými zahraničními angažmá jí nevadí. Své pracovní plány se snaží přizpůsobovat a stále na sobě pracovat.
Umět zpívat je základní předpoklad. A pak přijde ten balíček: být připravená, flexibilní, znát role, mít herecký základ, vystupování, sebereflexi, poctivost. A nejen se někam dostat, ale udržet se tam.
Flexibilitu ostatně Kateřina dokázala už tím, že ve Vizitce neplánovaně ze dne na den zaskočila za onemocnělou Beatu Hlavenkovou. Setkání to bylo srdečné a spontánní, stejně jako reakce Kateřiny na otázku, jakou hudbu si bude do pořadu přát: „Dejte tam Adama. On zpívá krásně.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
