Kafkův přítel a jiné povídky
Americký židovský spisovatel Isaac Bashevis Singer je nepochybně nejvýznamnějším autorem literatury psané v jazyce jidiš. Jeho vypravěčské umění je známé a dávno prověřené i u nás díky řadě překladů. Také nejnovější Singerův povídkový soubor poutavě, s vtipem i empatií provází čtenáře různými časy, místy a prostředími.
I když 21 příběhů v knize „Kafkův přítel a jiné povídky“ není jednotlivě datováno, z tiráže můžeme zjistit, že originál vyšel v New Yorku v roce 1979. Tedy rok poté, co autor získal Nobelovu cenu za literaturu.
Z úvodní autorské poznámky se dozvíme, že povídky byly dokončeny v červnu 1970. V životě a tvorbě Isaaca Bashevise Singera tento čas tvoří jakýsi střed. Je možné spekulovat o tom, že právě tyto povídky napsal přibližně v polovině svého života: toho datovaného pobytem v USA, kam přesídlil z rodného Polska v roce 1934, i tvůrčího. Měl za sebou několik povídkových knih i rozsáhlou rodinnou ságu „Rodina Moskatova“, ale ještě jej čekala například jedna z nejskvělejších novel, „Kajícník“, kterou napsal v roce 1984. I tato díla již vyšla česky.
Náměty jednotlivých textů v knize „Kafkův přítel a jiné povídky“ je možné rozdělit do tří okruhů. V prvním se autor vrací do Evropy, především do rodného Polska, kam také soustředil většinu dějů svých knih. Singer tak v povídkách vzpomíná na vlastní dětství, do skutečných situací vsouvá magické okolnosti a obrazy, ale také rozkrývá téma, které má v jeho díle důležitou roli: hledání vztahu k Bohu v situacích a během zkoušek, které pro židovský národ byly zásadní a zdánlivě v nich nebylo možno obstát.
Dalším zdrojem, jehož motivy Isaac Bashevis Singer využívá, je život židovských imigrantů v Americe. Minulost ze staré vlasti, kterou si každý přistěhovalec nese v sobě, se stává na novém místě přítěží, ale zároveň představuje životní jistotu.
Posledním pramenem, z něhož Bashevis Singer čerpá, jsou zdánlivě samozřejmé detaily, odpozorované z okolního dění. V podání literárního mistra však dávají vyrůst kouzelné, jímavé fabulaci.
Povídky samy o sobě bývají zkouškou mistrovství spisovatele. Isaac Bashevis Singer tímto testem opakovaně suverénně prochází. Není šiřitel marné naděje, ale také ne zahořklý pesimista. Jeho vyprávění je přitažlivé a chvíle strávené ve společenství jeho svérázných a často podivínských hrdinů nabízejí nevšední zážitek.
