Kabinet obrazů a vůní

Soubor Kumštkabinet obsahuje tři básnické knihy napsané v rozmezí pěti let: Kuním štětcem 1996, Pan Twardowski 1998 a Jezernice 2001. Mezi tyto texty je vložena dosud nepublikovaná skladba Otto Lilienthal z roku 2004, která je zároveň uvedena v překladu do polštiny. Autorův nesporný talent dokládají úspěšná vydání poezie, literární ceny (v roce 1998 získal Cenu Jiřího Ortena) či příznivé literární kritiky. Kouzlo osobité poetiky musí ovšem každý objevit sám.

První ze sbírek, Kuním štětcem, je drobnokresbou rýmovaných, jednoduchých hrátek, psaných více srdcem než rozumem, básně vyhmatané z momentální inspirace, ne vydřené z nutnosti. Citelná dětská hravost je zpěvná a radostná z každého zdařilého rýmu: "Ty náhle toužíš dlouze klímat/ v bradě svatého Jeronýma/ a ve snu potkat za Gutami/ tři staré Vlámy s paletami..."

Bogdan Trojak: Kumštkabinet|foto: www.hostbrno.cz

O dva roky "mladší" sbírka Pan Twardowski nabírá bystré nuance ohromující, poutavé a především originální poetiky. Obrazivost je všímavá, zvědavá i na "vnitřek věcí", které přetváří do poloh skutečných, a přece netradičních: "Vesnice v modré spí./ Psisko už nerafá;/ teď tisknou domkaři milenky do brázd/ a jejich lopatky, jak křídla serafa,/ rozchvějí po nebi bělostný obraz."

Intermezzo Otto Lilienthal i sbírka Jezernice obsahují mimo jiné vědomě přijímanou inspiraci "rodnou krajinou básníkovou" (slezské Těšínsko, Vendryně, Halič).

Trojak nehledá existenciální rozměr své poezie, nereflektuje sám sebe, jen pozoruje své okolí, které ho ohromuje, pohlcuje v milostných polohách s jakousi jinošskou nesmělostí: "Sestupuji na dna tůní,/ ústa plná bílé střídy./ V sloupu vody stojím u ní,/ skrz tvé dlaně její vidím." Jeho básnivost má silný estetický rozměr, je obrazotvorná, ve slovech a verších je hledán výraz, barva (modrá a bílá), tón (vše je jemné, hebké, šustí to, bublá, láme se a cvaká), význam je druhotný: "Otisky dlaní opilců,/ co vklouzli pod modrý led/ a pluli pak vstříc černé řece,/ podobní oĺejnaté bublince/ ve skleněném pouzdru vodováhy,".

Zatím je tvorba Bogdana Trojaka ještě naplněná sémantickým gestem dětské hravosti, okouzlovaná slovy, a nikterak mistrovsky upocená. Pokud básník "ustojí" všechny své nápady i poetismy a neupadne do zajetí stereotypu a propadliště infantility, bude jeho poezie vyzrávat do intenzivní a výrazné chuti.

Vydávaný soubor poezie Bogdana Trojaka se ke čtenáři dostává ve vkusné knižní podobě, vhodně i citlivě doplněné ilustracemi malíře a grafika Víta Ondráčka. Kniha poezie je doplněna doslovem, medailonem Medové ptáče. Jan Štolba v něm shrnuje situaci básnické tvorby v Čechách od osmdesátých let dvacátého století, a zároveň interpretuje poetiku B. Trojaka. Byť jsou Štolbova slova veskrze pozitivní, v celku básnického souboru mohou působit rušivě svojí manipulativností do oblastí až příliš zatížených iniciací a mytologizací. Snad si je spořádaný čtenář přečte až nakonec, aby se stala jen inspirací, neboť názor na sbírku už bude mít hotový.

Bogdan Trojak, Kumštkabinet, Host, Brno 2005, 192 s.