Josef Jařab: Trumpova Amerika je jiná než ta, o které jsem psal

Při příležitosti udělení Ceny Vize 97 vyšla kniha Amerika u nás a v nás, která Josefa Jařaba představuje hlavně jako amerikanistu. Když tento výbor dával dohromady, uvědomil si, že psal o jiné zemi. Tak výrazně se podle něj Spojené státy proměnily.

Pořád chci věřit, že Amerika je tak dlouho demokratická a její principy jsou tak živé, včetně třeba médií (…), že se neblíží nějakému totalitnímu systému. Doufám, že jakkoli neblahé působení Donalda Trumpa ve zbývajícím čase pro americkou demokracii bude, tak Amerika Trumpa přežije.

Josefu Jařabovi nedávno vyšla Rektorská rozpomínání, ve kterých se ohlíží za dobou, kdy vedl Univerzitu Palackého v Olomouci. Jako první polistopadový rektor se podílel na její rozsáhlé reformě. Později vedl Středoevropskou univerzitu v Budapešti, která teď čelí kritice ze strany Orbánovy vlády. Varuje v té souvislosti před maďarským vývojem:

Orbán se stává modelem čili vzorem pro další středoevropské politiky – včetně našich. Spíš bychom mu měli naznačit, a to i ve střední Evropě, že s ním nejsme zajedno v tom, jakým způsobem chce budovat společnost, která je diktována hlasem sice většinovým, ale dost pofidérním.

Jako literární historik se Jařab soustředí na afroamerické autory. V rozhovoru se zamýšlí nad tím, jak může literatura přispět ke zviditelnění určité menšiny. K poslechu vybral třeba Dvořákův kvartet č. 12 „americký“, aby připomněl zvláštní vnímavost českého klasika. Dvořák podle Jařaba ještě před nástupem 20. století pochopil, že písně Afroameričanů jsou nepominutelným zdrojem americké národní hudby.